Na dveřích jednoho z domečků v Karlových Varech - Doubí visí seznam obyvatel. Pod jmény manželů Štefana a Mirky je dlouhý seznam všech dětí, které s nimi žijí. Sami manželé nerozdělují děti na ty v pěstounské péči a ty biologické – všechny „jsou jejich“.
Až do půlky prosince za malým Sašou oba manželé více než měsíc a půl dojížděli do předpěstounské péče, kde si mohli malého kudrnáče pohladit a pochovat. Všichni si tak na sebe navzájem zvykali.
„Dostat dítě pod stromeček je ještě něco mnohem víc než dárek. O ten můžete z nejrůznějších důvodů přijít, například ho ztratit. Sašenka je ale součástí naší rodiny,“ uvedla paní Mirka.
Kolem jídelního stolu s tuctem židlí při těchto slovech běhal malý Saša. Jeho černé kučery kontrastovaly s blonďatými vlasy i světlou pletí náhradní maminky Mirky.
Ta na otázku, jestli šlo v případě malého Saši o lásku na první pohled, vysvětlila, jak to s dítětem bylo. „Dostali jsme letos v září návrh, zda bychom nepřijali dalšího kluka. Ty brďo, chvíli jsme z toho byli vyjukaní,“ vysvětlila paní Mirka.
Když se ale s manželem zeptala dětí, jestli jsou schopné vzít si domů roztomilého malého bráchu, tak se dozvěděli, že si ho mohou odvézt třeba hned. Byla to tak volba celé rodiny. „Jsme v ní od mámy, která má pleť jako bílá čokoláda, až po karamelový zbytek rodiny,“ usmívala se patnáctiletá dcera Mája.
Ředitelka v „reklamaci“ nevěří
Regionální ředitelka karlovarské SOS dětské vesničky Dagmar Roučková vysvětlila, že Sašenka nebyl pro své nové náhradní rodiče žádným překvapením. Při návštěvách během předpěstounské péče se na sebe mohli vzájemně adaptovat a zvykat si na sebe. „Tento vánoční dárek určitě nebude reklamován,“ uvedla s nadsázkou ředitelka.
Argumentuje mimo jiné tím, že jde o rodinu, která má s pěstounskou péčí dlouholeté zkušenosti.
„Pro děti manželé žijí a je to opravdu vidět. Maminka si stoupne k plotně už v pět hodin ráno, aby pro všechny navařila. Klobouk dolů před jejich péčí o děti. Nyní Sašenka získal v rodině sourozence. Náhradní rodiče budou sledovat jeho růst a prožívat s ním až do dospělosti všechny jeho radosti i starosti.“
Manželé Štefan a Mirka mají jasno, že Saša určitě dostane pod stromeček dětský mobil, který po stisku tlačítek bliká a hraje melodie. Kluk se totiž sápe po každém telefonu, který v okolí uvidí. Členové rodiny tak nemají šanci napsat SMS, protože Saša si hned každý přístroj přivlastní.
Děti večeří řízky s překvapením
Vánoce jsou v domečku v SOS dětské vesničce stejné jako v každé jiné rodině, přesto jsou ale něčím jiné, netradiční. „Je to dáno tím, že máme hodně dětí a ty do svých mobilů potřebují kredit. A tak jsme si vymysleli řízky s kreditem. Než každé dítě na Štědrý večer zbaští celkem čtyři kuřecí a vepřové řízky, v nichž je zapečená kovová padesátikoruna, tak to pěknou chvilku trvá. Dokud se k minci neprokousají, jednoduše ji nemají. Mezitím si s manželkou můžeme v poklidu vychutnat rybu,“ konstatoval pan Štefan.
Malý Saša bude mít svůj mobil zatím bez kreditu. „Řízkový kredit u nás frčí. Kdo ale nechce kredit, nemusí řízky jíst. Na výběr mají děti lepší ryby, než je klasický kapr. Třeba žraloka,“ vysvětlila pěstounka Mirka.
Spolu s manželem, který pracuje jako revizní technik hasicích přístrojů, si přeje, aby ze Saši byl v dospělosti třeba basketbalista. Od lékařů totiž pěstouni vědí, že klučina má geny na to, aby se vytáhl do výšky. V práci ale Štefanovi kolegové viděli v Sašovi budoucího revizního technika.
Nejstarší syn, který už žije mimo SOS vesničku, je profesionální hasič. Jedna dospělá dcera je vyučená dekoratérka porcelánu, další člen rodiny pracuje jako automechanik. Jak manželská dvojice říká, vrátila se jim láska, kterou dětem dali v raném dětství.
Právě v té době trápily tehdejší pětadvacetiletou maminku Mirku, která vypadala na sedmnáct, pohledy okolí skrz prsty. Kolem Mirky běhaly čtyři děti, narozené v rozmezí osmi let. A vlastní dcera Mája byla ještě v kočárku. „Ježíšmarjá, podívej se na to, slýchávala jsem od okolí,“ vzpomínala maminka Mirka, která je nyní několikanásobná babička.
Snědý táta má větší respekt
Náhradní tatínek považuje smíšené manželství za velkou výhodu. Oba manželé vidí rozdílnou barvu pleti hodně pozitivně. Říkají, že snědý táta má někdy větší respekt, více boduje než ten bílý.
Nebo jiný pohled: Na předvánoční besídce se děti s tmavší pletí nevěřícně ptaly malých obyvatel z domečku číslo 227. „Ta gadžůvka, to tvoje máma?“
Stromeček v rodině manželů Mirky a Štefana všichni zdobí den před Štědrým večerem. „Začíná to tím, že vánoční stromeček pokaždé vyhrává dva nebo tři nula, protože jsem ho postavil křivě, takže vše musím předělat. Nakonec ale vždy vyhraju, i když to už jednou bylo pět nula,“ popisuje s úsměvem sváteční atmosféru pan Štefan.
Po nazdobení stromečku následuje vycházka, při které děti dávají v lese krmení do krmelce. A to je ten moment, kdy přichází Ježíšek.
