Sklonek loňských prázdnin. Pro praporčíka Miloslava Kozáka a jeho kolegy končí dlouhý den na státní hranici. Po celodenním stání na rozpáleném asfaltu se už těší, až si na základně v Sokolově konečně natáhnou nohy.
Jenomže odpočinek bude muset počkat. To ovšem Miloslav Kozák v okamžiku, kdy se blíží ke kruhovému objezdu u chebské průmyslové zóny, netuší.
„Kousek před kruháčem jsme dojeli velký mix. Řidič se ho snažil předjet, ale kvůli provozu to nešlo. Společně jsme pak dojeli ženu na kole,“ popisuje události z večera 19. srpna loňského roku Miloslav Kozák.
V okamžiku, kdy se takřka bok po boku cyklistka s náklaďákem dostávají na kruhovou křižovatku, přichází drama. Náklaďák zatáčí na prvním výjezdu doprava, zatímco cyklistka chce pokračovat dál po kruhové křižovatce. Dochází k nevyhnutelnému. Cyklistka mizí pod koly těžkotonážního vozu.
„Byl to mžik. Náklaďák jakoby ženu spolkl. Jste pár metrů od toho, chcete něco udělat, ale je to mžik. Řidič nestačil ani zatroubit,“ popisuje okamžiky plné děsu muž z cizinecké policie.
Šok ovšem nesmí trvat dlouho. Zatímco Miloslav Kozák vysílačkou alarmuje operační středisko. Jeho dva kolegové běží k nákladnímu vozu, z pod kterého kouká jen ženina noha.
„Žije!“ slyší Miloslav Kozák od kolegů. Neváhá ani okamžik. Bere lékárničku ze služebního vozu a běží na místo. „Musel jsem náklaďák obejít z druhé strany, abych se k ženě dostal,“ pokračuje policista.
Cyklistka byla vážně zraněná, náklaďák jí doslova amputoval nohu. Miloslav Kozák se proto snaží pomocí škrtidla zastavit krvácení. To se daří. Žena je celou dobu při vědomí a se svým zachráncem komunikuje.
„Byla neskutečně statečná,“ říká policista na její adresu. Po chvíli přistává těsně vedle místa nehody vrtulník. Jeho posádka si přebírá zraněnou ženu a Miloslav Kozák s kolegy konečně může odjet. Tím by mohla celá záležitost skončit. Ale neskončila.
Pozvánku na Pražský hrad málem přehlédl
Po pár dnech přišel na cizineckou policii v Sokolově dopis. V něm žena a její přítel děkovali Miloslavu Kozákovi za bleskurychlou pomoc. I tento dopis spustil proces, na jehož konci si mohl Miloslav Kozák připnout na uniformu Cenu policejního prezidenta za rok 2016. Zlatý záchranářský kříž i skleněná plaketa mu budou navždy připomínat onen srpnový podvečer.
Chybělo přitom málo a o ceně se Miloslav Kozák ani nemusel dozvědět.
„Pozvánka na slavnost na Pražském hradě přišla mailem týden před samotnou akcí. Mail ale kontroluji jen namátkově. Takže mi museli poslat SMS, aby mě na pozvánku upozornili. A pak už následovala cesta do Prahy, setkání s prezidentem Milošem Zemanem a převzetí ceny,“ líčí závěrečné dějství letního dramatu policista.
U cizinecké policie slouží Miloslav Kozák už 27. rokem. Za tu dobu vystřídal několik postů, mimo jiné i v Praze. V současné době je členem odboru pátrání a eskort oddělení v Sokolově.
