Ten se jako čestný náčelník karlovarského hasičského sboru přímo účastnil záchranných prací. 
"Když již druhý den sledoval zkázu svého milovaného města, a když se před jeho očima ze záchranného lana utrhl jeden občan, který zmizel v rozbouřených vodách, byl z toho tak rozrušen, že ho ranila mrtvice a na místě skonal," popisuje smrt oblíbeného starosty publikace Karlovy Vary 1900.
Zkáza přišla na první pohled nenápadně. "Pršelo tři dny. Říčka Teplá počala stoupat již 23. listopadu. Vážnější nebezpečí se ale nepředpokládalo, protože koryto říčky bylo regulováno," psal v roce 1891 časopis Světozor.
Jenže jak se později ukázalo, byl to velký omyl. To všichni zjistili 24. listopadu po ránu. Voda vystupovala z koryta stále výš a hnala se s divokým hukotem kolem Vřídelní kolonády.
Zabahněné nádvoří před Českým sálem
Krámky, přízemní byty byly zatopeny,vrata a dveře tlakem vod vypáčeny. Zboží a nábytek voda odplavila. Některé domy byly podemlety a částečně se sesunuly.
Dravé vody v ulicích dosáhly výše bezmála pěti metrů a ničily vše, co jim stálo v cestě.
"Nejničivější povodeň v historii Karlových Varů přišla nečekaně a navíc v nečekaném období. Šlo o přívalový déšť letního charakteru. Tehdejší povodňová situace na Teplé nebyla přitom izolovanou záležitostí. Velmi vydatné a místy až přívalové srážky postihly zároveň také území v Sasku a Duryňsku. Zejména v povodí řeky Saale," připomíná pracovník Hydrometeorologického ústava Praha Libor Ellede.
