Krátce po osmé večerní je komunitní středisko pár kroků od vyhřívaného stanu plné.
„Dej tam víc vody, taky si dám čaj,“ prohodil ke svému parťákovi jeden z bezdomovců. Vedle něj zatím balancoval další z nocležníků a s chutí si ohříval uzené stehno.
„Máme tu šestnáct lůžek a sedmnáct spacáků. Když tedy přijde někdo navíc, můžeme mu nabídnout spaní alespoň na zemi,“ řekl koordinátor, kterému příchozí poslušně odevzdávají občanské průkazy, aby zapsal dnešní hosty.
Pohodu, která tu panuje, nenaruší ani příchod hlídky městské policie.
„Nejčastěji se tady zastavujeme při registraci. Pokud je tu někdo nový, prolustrujeme si ho, abychom o něm věděli. To je ale z valné části jediné. Opravdu je tu klid a ani si nepamatuji, kdy jsme sem naposledy museli přijet kvůli problémům,“ nepřímo pochválil komunitu jeden ze strážníků.
Ti jsou tu také od toho, aby dali „veselým“ nocležníkům dýchnout. „I tuhle dohodu dodržují, i když nedávno jsme tu výjimečně naměřili přes 2,5 promile alkoholu v krvi, proto jsme dotyčného museli vykázat,“ dodal jeho kolega.
Právě nepříliš striktní pravidla, to je podle bezdomovců to, v čem je tento projekt jedinečný. Pokud má člověk bez domova v těle kolem jednoho promile a chová se slušně, není podle strážníků ani správce důvod, proč ho tu nenechat.
Osazenstvo komunitního centra v poklidu zasedlo k večeři a vypráví si své poznatky z dnešní příhody. Vůně ohřátého kuřecího stehna se začíná mísit se zápachem z právě sundaných bot. „No to je něco,“ utrousí jeden z bezdomovců a nezbývá, než souhlasit.
„Službu stanu jsem využíval první dvě zimy, kdy se to zavádělo. Teď jsem tady jen na měsíc. Normálně bydlím na ubytovně, ale musím poplatit nějaké dluhy, tak jsem si vybral tuto cestu, abych si něco ušetřil,“ svěřil se Antonín Janiš, který si nemůže sokolovský azyl vynachválit. Jen je podle něj ve stanu občas až moc velké horko.
Palandy a přímotop vyvolávají vzpomínky na vojnu
Osm paland a stan v některých nocležnících vyvolává vzpomínku na vojnu. „Přesně takové to tam bylo. Jen místo elektrického přímotopu byla buď kamínka, anebo vůbec nic,“ skáče svou myšlenkou do řeči další z hostů tohoto „hotelu“, jak mu někteří přezdívají.
Téměř osm a půl roku trávil Antonín na ulici, takže lidi, kteří jako on přespávají ve stanu, zná téměř všechny. „Všichni jsme ve stejné situaci, takže k sobě máme hodně blízko. Líto je mi těch mladších,“ netajil se Antonín.
Nepřímo tak připomněl osud dvacetileté dívky, která nově doplnila osazenstvo azylového stanu. „Pamatuji ale i osmnáctileté a devatenáctileté,“ dodal Antonín a nezapomněl se pochlubit svými třemi dcerami a deseti vnoučky.
Respekt ke stáří mezi bezdomovci funguje
Poklidná atmosféra panuje i při rozdělování postelí na palandách. „Funguje tu respekt ke starším. Mám špatná záda a kamarád má šrouby v rameni. Ještě se nám nikdy nestalo, abychom někoho nepoprosili o výměnu a nebylo nám vyhověno. Opravdu, úcta ke stáří tu stále je,“ vypráví až dojatě Antonín.
Sám ale zná bezdomovce, kteří z přesvědčení do stanu nejdou a raději to zkouší porůznu v boudách nebo pod širákem.
„Taky jsem to zkoušel, můj rekord je spaní při minus 32 stupních, a to byl očistec. Hodně lidí, co to tady odmítá, se buď bojí velké skupiny lidí, nebo chtějí pít. To je ale zlo. Lidé kupují levná ovocná vína. Ty je ničí zevnitř. Už jsem takhle přišel o kamaráda,“ vzpomenul Antonín, který pochází z Moravy, ale na Sokolovsku chce zůstat především kvůli rodině.
Den co den má téměř stejný program. „Ráno před osmou vstanu, zajdu si do centra na kávu a poté se vydám na toulky Sokolovem. Nic jiného se tu ani dělat nedá, i když v azylovém domě se pořád něco děje,“ popsal Antonín.
Do vytápěného stanu míří i přespolní
Dalším hostem stanu je Jan Kovacs z Lomnice. Stěžuje si, že mu někde ukradli peněženku.
„Není to příjemné, ale co se dá dělat. Aspoň že je tady ten stan. Opravdu je to výborný nápad. Nejen já za něj moc děkuju,“ potvrzuje slova svých spolunocležníků.
Také on říká, že se večer vždycky sejde dobrá parta. „Někdo jde spát dřív, někdo si ještě čte, ale bordel v noci nikdo nedělá,“ popisuje atmosféru těsně před usnutím Jan.
Ani problém s tím, že není místní, ještě nezažil. „Vím o tom, že se to asi moc nelíbí, ale nikdo nás zatím ještě nevyhodil a snad se tak ani nestane. Některé noci je opravdu už nesnesitelná zima a spát venku, to si nedokážu představit,“ odvětil a odešel si ven zakouřit.
Podobně mluví i jeho kamarád z Nového Sedla. „Některé lidi tady už známe včetně jejich příběhů, ale nováček se tu a tam taky najde. Aspoň je to takové drobné oživení,“ řekl.
Komunitní centrum, které sousedí se stanem, nabízí lidem bez domova komfortní zázemí: možnost využít čisté toalety, sprchy či vyprání věcí v pračce. Starý stan, jenž se pro některé stal symbolem záchrany, však po konci zimy definitivně odejde do pomyslného důchodu. Na vině je jeho špatný stav.
Od prvního prosince by měl být ale připraven nový, a to včetně oddělené místnosti pro ženy.
„Při poslední noční návštěvě bylo mezi bezdomovci ze třiadvaceti kontrolovaných sedm žen,“ už dříve vysvětlila důvody, proč by měly být oddělené prostory, místostarostka Sokolova Renata Oulehlová.
