Jiří Šindelář je hlavním koordinátorem obnovy botanické zahrady v Bečově.

Jiří Šindelář je hlavním koordinátorem obnovy botanické zahrady v Bečově. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Botanická zahrada vzkvétá, největším oceněním pro ni je nárůst návštěvníků

  • 0
Už téměř dvanáct let zachraňují ochránci přírody v Bečově nad Teplou tamní botanickou zahradu. A snahu chválí nejen odborníci, kteří nyní udělili areálu prestižní cenu Srdce regionu, ale i samotní turisté.

„To je pro mě největší pochvala. Jen v letošním roce nám stoupla návštěvnost o 80 procent,“ řekl skromně zahradní a krajinářský architekt Jiří Šindelář.

Za vaši práci jste získali nejedno ocenění. Nově je to titul Srdce regionu za rozvoj cestovního ruchu v kraji. Jak si ho ceníte?
Těší nás to, ale hned zkraje říkám, že to není jen moje zásluha. Zaslouží si to všichni dobrovolníci a srdcaři, kteří zde pracují ve svém volnu. Proto jsem rád, že nás vedení Karlovarského kraje nominovalo na tuto cenu.

Není to vaše první cena. Uspěli jste v soutěži Má vlast, povedlo se vám získat i diplom od Památkové komory ČR. Máte i cenu Ď. Vejde se vám na poličku ještě nějaká?
Zase tolik cen nemáme. Při získání Srdce regionu se mluvilo o takovém bilancování naší snahy, ale my bilancovat ještě nechceme. Vůbec se totiž necítíme být na konci sil, ale naopak. Vzrostl nám počet návštěvníků, proto nesmíme stagnovat, ale naopak jít dál.

Mluvíte o počtu návštěvníků, jak se vám letos dařilo?
To je pro mě největší pochvala. Jen v letošním roce nám stoupla návštěvnost o 80 procent oproti minulému roku. Navíc se nám povedlo přijmout a přiblížit vztah k přírodě téměř 2500 studentům. Právě proto nyní před námi stojí výzva, abychom v počtu lidí neklesli, ale naopak.

To s sebou určitě přinese i další novinky ve vašem areálu.
Bez toho by to nešlo. V letošním roce jsme otočili všechny peníze, které jsme vybrali na vstupném na zlepšení komfortu pro návštěvníky. Vybudovali jsme letní kuchyni, novou badatelnu, kde se dá i zatopit. Nabídli jsme táborům nové sprchy, máme také úschovny pro cykloturisty. A hlavně se nám povedlo vybudovat hlavní přístupovou cestu.

Stihli jste toho hodně, zbylo ještě něco, na co se chystáte v příštím roce?
Po třech letech od oficiálního otevření se konečně těšíme, že nám zbude čas i na naše bádání. Na návštěvníky ale nezapomeneme. Chystáme například zlepšit sociální zázemí, to znamená nové toalety a také postavení čističky odpadních vod. Nemůžeme zakrnět, abychom nepřišli o návštěvnický boom.

Sehnat peníze na provoz a na investice ale musí být v tomto projektu nesmírně těžké.
To je pravda. Nemáme žádný vytvořený zisk z letošního roku, neboť jsme vše zpět investovali. Proto zkusíme dosáhnout na dotace. V tomto musím pochválit Karlovarský kraj, který nám s tím pomáhá. Na druhou stranu, získat dotace v dnešní době není vůbec jednoduché.

Jak to myslíte?
Už několikrát jsem se zařekl, že o žádné nebudu žádat. Je to opravdu neskutečná administrativa. V každé fázi projektu mám pocit, jak kdybych něco defraudoval. Bez těchto financí to ale bohužel dnes nejde.

Mluvil jste i o vyučování studentů, jak to vypadá v praxi?
Nejdřív musím říct, že systém, který je nastaven, snad jinde v republice není. Kraj přispívá školám na návštěvu u nás, díky tomu si to mohou dovolit. Naším prvním záměrem bylo studenty seznámit s péčí o životní prostředí, tříděním odpadu a podobnými věcmi. To ale mají ve škole. Proto jsme to vzali za opačný konec. Nechceme je učit v lavicích, ale u nás přímo v terénu.

Prostředí botanické zahrady k tomu přímo vybízí.
Přesně tak. Proto jsme například letos nechali studenty sebrat úrodu jablek. Sami si je vymoštovali a přímo vypili. Vše si mohou osahat a vyzkoušet. To je naše filozofie.

Děkoval jste i kolegům, jak bylo pro vás těžké sehnat zaměstnance?
Ty nemám žádné, jsou tu tři podobně zapálení nadšenci, co sem dobrovolně chodí po své civilní práci. Je to pro ně náročné, ale zvládají to. Všechna čest. Snažíme se na výpomoc využívat i veřejně prospěšné práce z úřadu práce.

Jedním z vašich velkých taháků je první bioferrata v České republice.
Letos jsme ji rozšířili už na 170 metrů, je to republikový unikát. Je různě náročná a často k nám jezdí lidé jen kvůli ní, zahrada je až tolik nebere.