Jan Fedorko, hasič a hlavní organizátor extrémního překážkového závodu Bahňák

Jan Fedorko, hasič a hlavní organizátor extrémního překážkového závodu Bahňák před jednou z překážek. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Bláto, vedro, komáři, adrenalin. Závodníci si při Bahňáku sáhnou na dno

  • 1
Z bahnitých jam, které tvoří překážky, létají tisíce komárů. To ale asi bude nejmenší problém pro 650 tvrdých mužů, žen a dětí přihlášených do extrémního závodu Bahňák. Čím dál oblíbenější akce se koná v sobotu už potřetí na Jižním lomu v Sokolově.

"Myslím, že si závodníci zase hrábnou na dno svých sil," těší se hlavní organizátor a hasič Jan Fedorko. Závodníci prolézají třeba skružemi, které jsou do poloviny naplněny blátivou vodou. "Když se do nich noří, udělají tělem před sebou vlnu, někdy se trochu nalokají. Letos máme novou překážku - skok do vody z výšky asi 1,8 metru. Předpokládám, že tu uvidíme i nějaká saltíčka a různé srandičky," těší se s úsměvem pořadatel.

Je ta vybagrovaná díra pod "můstkem" dost hluboká, aby si lidé nezlámali nohy?
Hloubka je dostatečná - 1,8 metru. No a postavíme ještě provazové sítě. Oblíbená je skluzavka do Ohře. Lidé běží, skočí šipku, frčí po gumových pásech z kopce a zajedou do slepého ramene řeky. Některé překážky jsme pozměnili, bude jich celkem 26.

Co je Bahňák

  • extrémní překážkový závod jednotlivců a družstev pro příslušníky Integrovaného záchranného systému (IZS), veřejnost a děti. 
  • závodníci poběží po trati, na které musí překonávat různě náročné překážky v podobě brodění se ve vodě, podplouvání klád, plazení se v bahně, překonávání terénních valů, překonávání řeky Ohře, ručkování po lanech, proplouvání betonových skruží, přelézání pneumatik apod. 
  • koná se v sobotu 18. května na Jižním lomu v Sokolově 
  • celodenní vstupné 50 Kč (děti do 120 cm zdarma)

Program: 

  • od 8:30 - prezentace dětí a dospělých 
  • 10:00 - start dětí 
  • 11:00 - ukončení registrace závodníků 
  • 11:30 - start dospělých 
  • 16:00 - vyhodnocení 
  • 17:00 - oslava a zábava až do rána

Doprovodné akce: nafukovací paintball aréna, komerční lety na vznášedle, CrossFit show, atrakce pro děti a dospělé zdarma.

Vymýšleli jste některé nástrahy tak, aby byly zákeřné?
Zákeřné zase ne, museli jsme hledat kompromis, aby se tu nikdo nezrakvil. Každá z překážek má něco do sebe. Lidé jsou rozhicovaní, v křečích a někteří nejsou schopni ani přejít ledovou řeku na druhou stranu, kde jsou připraveny betonové jímky napuštěné vodou. Jimi také probíhají a pak se vrací řekou zase zpět.

Jak dlouhou trať jste připravili a za kolik se dá zhruba zaběhnout?
Měří necelé dva kilometry a někteří borci ji zvládnou pod dvanáct minut. Standardně ale za dvacet třicet minut. To je spíš chůze. Většina lidí se snaží od začátku běžet v bahně a tak se vyšťaví, že brzy končí. Stává se, že vylezou z vietcongu (tato vodní překážka se prolézá pod plachtou) a už odpadávají.

Musí mít člověk dobrou fyzičku, aby dorazil do cíle?
Hlásí se samozřejmě i vrcholoví sportovci. Mediální tváří Bahňáku je letos triatlonista Jan Kubíček z Chodova - absolvoval nejtěžší triatlon na Havaji. Poběží a já předpokládám, že dosáhne dobrého času. Běží ale i matky od rodin. Užívají si to, vyřádí se, vrací se do dětských let. Holt jim to ale trvá půl hodiny. Najdete tu lidi s dobrou fyzičkou, ale i takové, kteří mají příliš vysoké sebevědomí a pak odpadnou. Tady všichni zjistí, jak na tom jsou. A že nestačí, když si jdou před závodem dvakrát zaběhat. Loni vyhrál Radovan Fišer z Kostelní Břízy. To je sportovec, triatlonista, který sedne na kolo, dojede do Prahy, zaběhne tam maraton a jede zpět.

Vědí všichni, co je čeká?
Jsou i tací, kteří si nezjistí všechny informace a bývají překvapeni. Na fotkách to vypadá lépe než potom ve skutečnosti. Lehčím zraněním se občas nevyhneme - pochroumaná noha, vykloubené rameno, rozražené čelo. Většinou se zraněný třeba o berlích vrátí z nemocnice, aby stihl ještě závěrečnou oslavu.

Překvapilo mě, že ve startovní listině máte 39 žen. A to nepočítám ženy v tříčlenných týmech.
První rok jsme se báli, aby vůbec někdo přišel. Doufal jsem, že dorazí aspoň pár bláznů. Přijelo dvě stě lidí a mezi nimi i ženy ve věku přes padesát let. Když vidíte, jak skáčou celé od bláta přes klády - neuvěřitelné. Lidé se odreagují a takové věci prostě vyhledávají. Hlavně se jich sem sjede tolik! Především ti z oboru - hasiči, policisté, zdravotníci, kteří se znají nebo se poznávají, a bývá tu skvělá atmosféra. Vypadá to jako extrémní závod, ale spíš je to zábavná show.

Původně to byl závod pro záchranáře, že?
Pořád to je závod pro záchranáře. Technicky i částečně ekonomicky ho zaštiťuje Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje, poskytuje techniku, čerpadla. Jenže ohlas veřejnosti byl tak velký, že i pro ni jsme závod otevřeli. A teď už je poměr záchranářů a veřejnosti tak půl na půl. Není to na škodu.

Prý už jste se dostali na maximum počtu závodníků, které jste schopni zvládnout.
Druhý rok přijelo 440 lidí a letos už musíme zájemce odmítat. Registraci jsme zahájili v únoru a během tří týdnů se přihlásilo 600 závodníků. Ještě jsme pak nějaká místa i přidali, ale za patnáct minut byla zarezervovaná. Teď máme asi 650 startujících. Nejsme schopni uspokojit poptávku. Pouštíme je na trať po třech v časových intervalech, a kapacita je tedy omezená.

Kolik lidí máte v pořadatelském týmu?
Třináct, ale v den závodu mám k dispozici asi osmdesát pořadatelů.

V čem závodníci běží a co si mají přinést? Poraďte.
Čím méně oblečení na sobě mají, tím lépe. Bylo mi líto nešťastných policistů, kteří běželi v černých kombinézách a vysokých těžkých botách. Na první překážce si nabrali tolik vody, že s sebou vláčeli dalších dvacet kilo a na čtvrté překážce odpadávali vysílením (smích). Ať závodí v tom, co chtějí vyhodit.

Mohou se pak někde zbavit bláta a umýt?
Budou připravené sprchy, stříkáme vodu z cisterny, lidé se myjí i v řece. Je to opravdu bahňácké, žádný luxus. O to víc si to užívají.

Jak nápad zorganizovat Bahňák vlastně vznikl?
Ani nevím. Nejdřív jsme v Sokolově na náměstí pořádali závod o nejtvrdšího hasiče. Dařilo se a řekli jsme si, že zkusíme něco většího a pro širší spektrum lidí. Zjistil jsem, že takový extrémní závod dělají v Austrálii. Našli jsme místo na Jižním lomu, půl roku jsme sháněli veškerá povolení. V roce 2011 jsme tu káceli náletové dřeviny, bagrovali. Trať vznikala postupně, když nám někdo dal betonové trubky, štěrk a podobně.

Vzpomenete si na nejvtipnější historky a scény, které se tu už odehrály?
Je jich spousta. Lidé skáčou placáky a salta do jílu, ztratí boty, pak běží bosí. Nebo se člověk netrefí do trubky, rozrazí si hlavu, ale nenechá se pořadatelem zastavit a přemluvit k zašití rány. Bývají tak zapálení, že se jim posune práh bolesti. Trať prověří celé jejich tělo, nejsou zvyklí na takovou zátěž. Za půl hodiny už si ale vypráví u piva.

Využíváte i sociálních sítí. Jaké ohlasy od startujících se k vám dostávají? Drtivá většina jich je pozitivních. Píší, co je zaujalo a co by třeba změnili, zlepšili. My o tom uvažujeme a snažíme se s těmi informacemi pracovat. Hodně velké téma byly třeba společné sprchy. Když vidíte nastoupeného žárlivého manžela, jehož žena se sprchuje vedle dalších třech svalnatých chlapů, to jsou taky zážitky (smích).

Poběžíte také?
Jako organizátor na to nemám čas. Snažím se, aby lidé byli spokojeni.

Vy sám jste 'extrémista'?
K extrému jsem přišel tak, že jsem u hasičů nastoupil do kanceláře, když neměli jiné volné místo. Pět nebo šest let mě nechtěli pustit z kanceláře ke stříkačce a na výjezdy. Tak jsem se začal hlásit na extrémní hasičské závody. V Praze jsem se zúčastnil závodu, kde se běhalo po schodech do 29. patra, k tomu překážky. Bavilo mě to a udělali jsme podobnou akci v Sokolově na náměstí.

Vstupné pro diváky na Bahňáku zůstává?
Ano, 50 korun. Musíme nějak zaplatit režii, všechno sem navozit. Rodiny s dětmi tu najdou atrakce a outdoorově zaměřený doprovodný program - parkour show, cvičení CrossFit, běhání na laně. Nabídneme také komerční jízdy ve vznášedle po řece, bude tu paintballová střelnice. Diváci si mohou zastřílet paintball proti policistům, kteří trénují s Útvarem rychlého nasazení.

Přihlásily se do závodu známé tváře z kraje?
Běhají sokolovští místostarostové Jakobec a Sedláček, šéf městské policie Petr Kubis, ředitel krajské záchranky Roman Sýkora. Naše vrcholové hasiče ale Bahňák asi moc neoslovil.

Zkoušel jste je oslovit?
Ne, když nechtějí sami, nenutím je. Každý rok mě ale překvapí Jiří Matouš, vedoucí krajské pořádkové policie. Je to namakaný karatista, sportovec a jde příkladem. Ze záchranky se přihlásilo šest týmů, když vidí, že zájem má i jejich ředitel. Přijíždí záchranáři z celé republiky. Zapojují se i školy. Některá zdravotnická škola dokonce dává studentům za účast na Bahňáku zápočet.

Mohou ti nejlepší něco vyhrát?
Partneři věnují oblečení, sportovní obuv, batohy.