Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Historické mapy krušnohorských dolů přinášejí nová svědectví

  14:09aktualizováno  14:09
V obrovském rozsahu využívalo v minulosti hornictví důlní mapy. A krušnohorské nebylo výjimkou. Reprodukce zatím neviděných kusů představuje ostrovská výstava přírodovědce Michala Urbana. Mapy nejenže přinášejí nové informace, ale jsou i uměleckými díly.

Michal Urban, ředitel společnosti Montanregion Krušné hory - Erzgebirge, připravil ojedinělou výstavu zatím neprezentovaných krušnohorských důlních map. Jsou na nich zobrazeny dávno zaniklé doly, často vyobrazené jako umělecká díla vypovídající o době jejich vzniku. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Tři roky studoval přírodovědec Michal Urban historické mapy krušnohorských dolů. Autor české části nominační dokumentace k žádosti o zápis zdejších hornických památek do UNESCO o mapách nakonec uspořádal výstavu. K vidění je do 7. dubna ve Dvoraně ostrovského zámku.

„Výstava byla celkem logickým vyústěním, protože ty mapy jsou natolik zajímavé, že by se s nimi měla seznámit i širší veřejnost,“ říká Michal Urban.

Fotogalerie

Kde všude jste mapy sháněl, hlavně po archivech?
Primárně jsem se zaměřil na Národní archiv v Praze, na archiv České geologické služby v Praze a Kutné Hoře a na Bergarchiv ve Freibergu v Sasku.

Byl někdy problém se k mapám dostat?
Pokud si mapy objednáte s předstihem, tak to není žádný problém, pracovníci všech archivů byli velmi vstřícní.

Místa, kde hledat, jste si vytipoval sám?
Archivy mají svůj systém, takže je možné do určité míry předem zjistit, jaké mapy jsou v nich uloženy, a z toho pak vybírat ty, o které má člověk zájem.

Jsou na ostrovské výstavě i některé originály?
Samozřejmě nejde o originály. Mapy jsou často dochovány v jediném výtisku a někdy jejich stav ani není takový, aby umožňoval transport a vystavování. Jedná se vesměs o kopie, ale kopie ve stejném formátu a pořizované velkoplošnými skenery, takže informace odpovídá tomu, co je na originálech.

Proč jsou tyto mapy jedinečné?
První věc je jejich obsah. Na mapách jsou informace o důlních dílech, která často desítky nebo stovky let nejsou v provozu. Najdete tam informace o dolech, důlních budovách, o podzemí i nadzemí, které dnes už nemusí existovat, takže jde o cennou historickou informaci. Dále poskytují řadu informací o způsobu a postupu těžby a ukazují i řezy jednotlivými doly. Je proto možné porovnávat, jak těžba probíhala a na co se horníci soustřeďovali. Je to zajímavá záležitost i z pohledu vývoje báňských technik a tak dále.

Michal Urban

  • vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy
  • působí jako ředitel obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné hory - Erzgebirge
  • je autorem české části dokumentace k žádosti o zápis Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO
  • krušnohorskému hornictví a mineralogii se věnuje už od dětství
  • narodil se a žije v Praze, ale do Krušných hor, zvláště na Hřebečnou, jezdí už od roku 1970

Která z map vás osobně nejvíce zaujala?
To je těžká otázka, těch map je víc. Z těch, které jsou k vidění v Ostrově, je to asi ta vůbec nejstarší, což je mapa dolu Mauritius na Hřebečné z roku 1596, ke kterému mám osobní vztah. Mapu známe sice dlouhou dobu, ale teprve vloni se nám s kolegy ze spolku přátel dolu podařilo trochu lépe dešifrovat její obsah, a přineslo to některé zajímavé poznatky o jeho historii.

Jaké například?
Například to, že důl Mauritius byl kdysi jinde než dnešní prohlídková šachta. Ta je až relativně mladšího data a původní důl se nacházel asi tři sta metrů severněji.

Jaké další mapy jsou na výstavě k vidění?
Celkem jde o více než dvacet map z různých částí českého Krušnohoří pokrývajících období od konce 16. do počátku 20. století. Nejvíce jich však pochází z Jáchymovska, kde v minulosti byla koncentrace důlních děl největší.

Objevil jste díky mapám i důlní díla, která byla dosud neznámá?
Těch případů je spousta. Jde třeba o různé malé průzkumné štoly, které fungovaly jenom krátkou dobu. Na mapách se dají najít a je jich poměrně dost. Jsou tam ale i údaje o dílech, která jsou známá, byť dnes už nejsou přístupná. Zmínil bych třeba krásnou mapu dolu na Přísečnici z roku 1720, která vyobrazuje i důlní techniku, která se tam v té době používala. Je to opravdu hezká ilustrace, jak tehdy báňské provozy vypadaly.

Jak v historii docházelo k mizení důlních děl?
Příroda v tomto ohledu pracuje velmi rychle. Stačí pár let k tomu, aby důlní dílo, pokud není v provozu, téměř zmizelo z povrchu. Neříkám úplně, ale ústí štoly nebo šachty se postupně zavalí, a když se k tomu přidá nějaká vegetace, tak během pár desítek let někdy ani nevíte, že tam něco bylo.

Dokážete odhadnout, kolik procent krušnohorských důlních děl mají odborníci prozkoumáno?
To nelze. Ani nevíme, kolik jich skutečně bylo. Například revírem na Hřebečné se zabývají kolegové řadu let a prozkoumaný je prakticky kompletně. Jsou ale revíry, kam se dostat nedá, i když o nich víme, a pak jsou revíry, o kterých ani nevíme. Proto procenta odhadnout nedokážu. Rozhodně je ale méně prozkoumaných děl, než kolik jich existuje.

Dá se tedy předpokládat, že se v budoucnu další krušnohorské důlní dílo objeví?
To určitě. Jsem přesvědčen, že k tomu dojde. Před několika lety byly například znovu objeveny skvěle zachované stříbrné doly z 12. století v saském Dippoldiswalde, které během staletí zcela upadly v zapomnění.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.