Do výjimečného a co do obsahu jediného muzea, které sídlí v historickém domě na náměstí Krále Jiřího, se i půl roku po otevření stále hrnou davy.
Jaká je v současnosti návštěvnost? Už opadl první návštěvnický boom?
Samozřejmě, že takové, jako v prvních týdnech po otevření, kdy se tu nedalo hnout, to už není. Ale nemůžeme si stěžovat. V průběhu prázdnin se do Retromusea denně podívá na sedm desítek návštěvníků. A to je slušné, když si uvědomím, že to nejsou školy ani organizované zájezdy, ale lidé, kteří mají o prohlídku opravdový zájem. Mám radost, že to, co jsme si od otevření takového typu muzea slibovali, se naplňuje.
Vzpomenete si ještě, jak nápad vlastně vznikl?
Inspirací mi byla návštěva velmi úspěšného Muzea NDR v Berlíně. Tady jsem si uvědomil díru na trhu a napadlo mne něco podobného vybudovat i u nás.
Jakému období se muzeum věnuje?
Dá se ohraničit bruselskou výstavou Expo 58 a rokem 1989. Návštěvníkům představuje tehdejší životní styl a vše, co s ním souvisí, například módu, architekturu, design, spotřební zboží nebo takzvané domácí umění – tedy to, co si lidé vyráběli doma, nejrůznější svícny, stojany na lahve a jiné dekorativní předměty.
Jak si vysvětlujete ten obrovský zájem?
Zřejmě zafungoval efekt „to jsme měli doma“, historii tu lidé zažívají doslova na vlastní kůži, kdy například na fotkách z rodinného archivu pozorují, jak se svět kolem proměňoval. Při prohlídkách je často slyšet: „koukni, tohle jsme měli doma, nebo takovou kuchyň měla babička“. A o tom to všechno je. Takzvané retro je nyní celosvětově v kurzu. Zatímco po sametové revoluci se lidé všeho socialistického zbavovali ve velkém, dnes poptávka po tehdejších předmětech či nábytku stoupá.
Kde jste sháněli exponáty?
Velká část předmětů, které zde máme, je zapůjčena z muzeí, zejména z Národního technického a Uměleckoprůmyslového. Podařilo se nám ale sehnat už řadu vlastních exponátů. Část z nich přinesli nebo zaslali do galerie lidé, kteří se dozvěděli, jaký projekt chystáme. Většinou jsou to notoricky známé věci, které však už z běžného života vymizely. Lidé si je však stále pamatují.
Stále vám lidé nosí předměty, o kterých si myslí, že jsou „retro“?
Už to není v takové míře jako zpočátku, ale ano, nosí. Nebo volají, že likvidují pozůstalost a abychom se přišli podívat. Podařilo se nám tak sehnat opravdové unikáty, třeba vyšívanou standardu Za Chebsko krásnější. V nejbližší době ji vystavíme v nice hned u vchodu, kde chceme nejzajímavější přírůstky do sbírek postupně představovat.
Jaké další poklady muzeum nabízí?
Jedním z hlavních taháků je například první sériově vyráběný automobil Škoda, který lidé znají pod názvem embéčko. Nechybí „hadrák“ Velorex, známý například z filmu Vrchní, prchni, či legendární motocykl Jawa 250. Děti zas baví telefony s kulatým číselníkem, na kterém se postaru mohou dovolat do vedlejšího pokoje. Pro ně je to „žhavá novinka“. Většina z nich takový telefon nikdy neviděla.
Je tu vystavená i spousta plastových předmětů...
Jsou to vesměs výrobky Plastimatu Jablonec nad Nisou, se kterými se stále můžeme běžně setkat. Například takzvaný vídeňský košík, cestovní pohárek nebo ošatka. V leckterých obchůdcích do ní prodavači skládají pečivo ještě dnes. Nechybí legendární kempingová souprava, pohárek ve vložce z umělé hmoty, oblíbená cyklistická lahev nebo chlebovka s průhledným víkem, která se začala vyrábět kolem roku 1970.
Nebojíte se, že teď po prázdninách návštěvnost poklesne? Co děláte pro to, abyste si návštěvníky udrželi?
My samozřejmě chceme, aby se do Retromusea lidé vraceli. Jedním z důvodů mohou být i dočasné výstavy. Snažíme se přicházet s projekty, které jsou atraktivní pro široké publikum. Například až dokonce října tu probíhá malá výstava věnovaná Antonínu Panenkovi a jeho legendární penaltě. A 1. září zahajujeme velký výstavní projekt věnovaný fenoménu Neprakta. Dnes už málokdo ví, že prvních dvacet let šlo o autorskou dvojici. Bedřich Kopecný vymýšlel a načrtával náměty, Jiří Winter pak prováděl finální kresby. Teprve poté, co Kopecný v roce 1972 zemřel, si Jiří Winter připojil slůvko Neprakta ke svému příjmení jako pseudonym a jeho kreslířský styl se stal výraznou součástí tehdejší československé kultury.
Když jsou dva kulturní stánky vedle sebe, v tomto případě Retromuseum a galerie, to si asi v návštěvnosti konkurují... Neodvádí Retromuseum návštěvníky galerii nebo naopak?
Kdepak. Díky tomu, že na jednu vstupenku je možné navštívit obě instituce, zvedla se návštěvnost i galerii. Odhadem možná desetkrát. A samozřejmě i galerie se snaží přivádět návštěvníky do Retromusea. Například od října tu budeme mít mimořádnou výstavu, která se bude zabývat takovým zvláštním druhem barev, které se jmenovaly Syntonos. Antonín Slavíček jimi namaloval kolem roku 1900 své nejslavnější obrazy. A všechny tady v Chebu budeme mít.
