Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový ředitel převzal tajný recept na Becherovku, teď ho zná pět lidí

  12:05aktualizováno  12:05
Další člověk na světě se seznámil s tajemstvím Becherovky. Je jím Tomáš Bryzgal, který se stal v květnu novým ředitelem výrobního závodu Jan Becher - Pernod Richard. Poté, co do funkce nastoupil, převzal i po staletí přísně střeženou recepturu na výrobu likéru.

Nový ředitel výrobního závodu Jan Becher - Pernod Richard Tomáš Bryzgal. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Bryzgal pracuje u firmy sedmým rokem, nastoupil hned po skončení studia na Vysoké škole chemickotechnologické a tehdy ani nedoufal, že by se někdy mohl ocitnout v takové funkci.

„Po pár letech v Becherovce už ve mně ale ta šance trochu doutnala, protože předchozí pan ředitel Darebník mě v tom podporoval a viděl to tak, že bych ho v budoucnu mohl nahradit. Nikdo ale nepočítal s tím, že to bude takto brzo. Myslel jsem si, že nejdříve za tři roky, ale určitě na to připravený jsem, jinak bych na té pozici nebyl,“ říká Tomáš Bryzgal.

Jste poměrně mladý, předchozí pan ředitel si vás pro tu funkci vychovával?
Je to tak, nebylo to od úplného začátku, kdy jsem samozřejmě musel prokázat nějaké lidské i profesní kvality, ale myslím, že to bude tak dva roky zpátky, kdy jsem byl už v rámci nějakých interních personálních procesů vedený jako nástupce předchozího pana ředitele.

Pamatujete si, kdy jste poprvé ochutnal Becherovku?
Když mi bylo odhadem dvacet a měli jsme zahradní posezení s kamarády. Jediné, co jsme v baru u kamarádova otce našli, byla Becherovka, tak jsme ji ochutnali. Jinak si ji pamatuji už od mládí. U dědy v takovém tom klasickém proskleném baru nesměla vystavená Becherovka chybět. I když už jsem byl tady, tak jsem si na to vždycky vzpomněl a i to mě možná směřovalo až sem.

Tomáš Bryzgal

32 let

  • Narodil se v Praze a zakořenil v Karlových Varech, kde se oženil.
  • Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, do společnosti Jan Becher - Pernod Richard nastoupil hned po studiu v roce 2009.
  • Na současnou pozici nastoupil po Vladimíru Darebníkovi, který vedl továrnu od roku 2007, ve společnosti vystřídal tři pozice, a to Manažer garance kvality, Manažer QSE a Manažer technické podpory a QSE.
  • Poslední dva roky se věnoval zejména řízení systému kontroly kvality a integrovaného systému řízení ISO, technickému rozvoji výrobního závodu a realizaci investičních projektů.
  • Jan Becher - Pernod Ricard je společnost s českými kořeny a celosvětovou působností. Je součástí francouzského koncernu Pernod Ricard, druhého největšího výrobce destilátů a vína na světě.
  • V současné době na našem trhu distribuuje kromě Becherovky více než 40 známých světových značek alkoholu.

A pijete ji?
Piji. Mimo to, že je to jednou z nedílných součástí mé práce, protože jsem hodnotitelem senzorické kvality Becherovky, tak ji piji i mimo zaměstnání. Většinou na rodinných oslavách, protože obzvlášť rodina mé manželky Becherovku miluje.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se naučil tajnou recepturu?
Já jsem se ji nenaučil a upřímně řečeno, ani to neplánuji, protože jak říká kolega Bohouš Pich, který je znalcem receptury už od roku 1999, je lepší ji neznat nazpaměť, protože co člověk neví, nepoví. Kdyby náhodou došlo k tomu, a teď to přeženu, že by mě někdo unesl, anebo bych byl ve stavu, že bych to mohl prozradit, tak to neprozradím. Samozřejmě receptura je daná na papíře, takže kdykoli bych ji potřeboval, nebo když jsem si ji procházel poprvé, tak jsem vycházel z papírové formy.

Kde je receptura uložená?
Je uložená v trezoru v bohatickém závodě, přesné místo ale veřejně neříkáme.

Jak často je receptura na výrobu Becherovky zapotřebí?
Zapotřebí je zhruba jednou týdně, někdy jednou za čtrnáct dní, kdy se podle ní míchá směs bylin, která se pak používá dál pro výrobu. Ale jak jsem říkal, znám recepturu zhruba měsíc a doteď je osobou, která pravidelně míchá, pan Pich, můj kolega. Míchání je mimochodem velice náročná práce. Jen pro ilustraci - jedna šarže směsi bylin váží přes jednu tunu, čili za jedno dopoledne musí natahat přes jednu tunu bylin, což je pěkná posilovna.

Chodí pro byliny sám a nikdo jiný k němu v tu dobu nemůže?
Přesně tak, jediný, kdo by k němu mohl, jsem já. Ostatní zaměstnanci jsou ve vedlejších místnostech a pak už dělají jenom manipulace se vzniklou směsí bylin. Receptura není tak daleko od místa, kde se míchá, takže se nemusí chodit daleko. Je to po ruce.

Přesně si ji nepamatujete, nicméně je v ní něco, co vás jako chemika překvapilo?
Nemůžu říct, že by mě něco překvapilo nebo šokovalo. Určitě jsem si potvrdil některé koření a bylinky, které člověk cítí, už když Becherovku ochutná nebo si k ní přivoní, ale že by tam byla něčeho třeba absolutní převaha nebo by tam bylo nějaké koření, které bych si v životě nepředstavil, to ne.

Je opravdu problém odhalit tajnou recepturu i pro člověka s chemicko-technologickým vzděláním?
Musím říct, že bez znalosti receptury to podle mě nikdo nemůže dát dohromady, v dnešní době ani chemickými rozbory, pokud bude mít finální výrobek, což je Becherovka. Sami jsme to zkoušeli, udělali jsme si její detailní rozbory, jaké konkrétní látky přicházející z bylinek a koření obsahuje. Některé látky přicházejí třeba z pěti bylinek a nikdy není možné říct, která z nich to tam vlastně přináší, takže ani z chuťového ani analytického pohledu to není možné zjistit. Jediná možnost je v naší receptuře.

Jak to s jejím tajemstvím je? Každý si ho musí odnést do hrobu?
Je to tak. Vyloženě do hrobu, protože každý, kdo se s recepturou seznámí, tak musí podepsat speciální smlouvu o doživotní mlčenlivosti a více méně koresponduje s tím, že v dnešní době lidé, kteří se s ní seznámí, většinou nejsou ve firmě do konce života, a i kdyby byli, tak jenom do důchodu a pak ještě žijí několik desítek let.

Kolik lidí na světě zná v současné době recepturu?
Propočítával jsem to a je jich pět. Ve firmě, což je standard už od rodiny Becherů, jsou to z praktických důvodů vždy dvě osoby, kdyby jedna onemocněla nebo nemohla z nějakého důvodu míchat. Tak je to už od počátku. V rodině Becherů znal recepturu zpravidla otec a syn nebo bratři. Nyní jsou to tedy dva lidé ve firmě, aby se podporovala tradice a tři bývalí výrobní ředitelé za posledních patnáct let.

Ptají se vás lidé hodně na recepturu?
Musím říct, že ti, kteří vědí, že už ji znám, tak se ptají, ale zatím mě na ulici nikdo nezastavuje. Takovou zajímavostí je, že mnohdy, když jsem se s někým bavil a řekl, že jsem se stal ředitelem a znám recepturu, tak pro něj samozřejmě informace o receptuře byla mnohem zajímavější, než že jsem se stal ředitelem.

Na co se chcete ve funkci zaměřit?
Chci pokračovat ve všem dobrém, co se nastavilo za předchozího ředitele, protože se toho udělala spousta - výstavba nového závodu, nového skladu, což nám dalo základ pro budoucí rozvoj. V současné době by to měla být optimalizace jednotlivých procesů, protože mám na některé věci nějaký názor a vidím, jak se mohly dělat lépe, ale je to otázka následujících měsíců. Není to tak, že bychom začali zítra dělat nějaké změny, musí to jít postupně.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.