V minulém týdnu jste měl schůzku s prezidentem Hospodářské komory ČR. Stočilo se jednání i k chybějícím zaměstnancům v kraji?
Zaměstnavatelé pociťují stále vážnější nedostatek kvalifikované pracovní síly. Do primárního technického vzdělávání ve středním odborném školství nenastupuje dostatek žáků, aby pokryli jednak pravidelnou generační obměnu firem a jednak potřeby rozšiřujících se provozů. Ty reflektují zájem trhu o konkurenceschopnou produkci českých firem.
Jak to tedy poté firmy řeší?
Zaměstnavatelé to pak řeší například agenturními zaměstnanci ze zahraničí, kteří práci sice udělají, ale vydělané peníze odesílají zcela logicky domů, za hranice. Další možností je využít rekvalifikovaných klientů úřadu práce. Ti jsou ale ve výsledku nevhodnými typy bez prvotních návyků.
Jak vy - z pohledu ředitele technické školy - můžete pomoci?
To je složité. Pomoci můžeme odborně. Přípravou zájemců z řad žáků a jejich zákonných zástupců. Jsme schopni na základních školách (a děláme to s poměrně vysokými náklady) vysvětlit žákům výhody i nevýhody studia technických oborů zakončených závěrečnou zkouškou i maturitní zkouškou. Výsledek i tak je, školským jazykem řečeno, nedostatečný.
Z jakého důvodu?
Žáci dávají přednost gymnaziálnímu studiu, kterého je dostatečná nabídka. Dle mého názoru až nedobře široká. Dále pak službovým oborům, které mají lepší mediální prezentaci (kuchařské prezentace, zdravotnické služby, seriály, kampaně). Žáci uvažují pragmaticky a volí snazší cestu. Všechny segmenty potřebují odpovídající počet kvalifikované pracovní síly. To nelze přehlížet. Problém je často v prezentaci oborů, nezodpovědnosti rodičů při volbě povolání - kdy je mnohdy hlavním kritériem nenáročnost, ale i absenci motivace, často i neochotě žáků vstupovat do středního vzdělávání. Existují i žáci základních škol, kteří si nepodávají přihlášky na střední školy.
Co by probudilo větší zájem o technické obory?
Aktivita zaměstnavatelů, hospodářské komory, cechů. Změna legislativy spojená s aktivním zásahem zřizovatele středních škol, který střední školy a obory v nich může směřovat. Neodhadneme však reakci rodičů, kteří pro své děti často „chtějí to nejlepší“. Často slýchám: „Celý život pracuji v průmyslu, chci, aby moje dítě nemuselo a mělo se lépe“. Trošku zvrácený postoj, ale je to určitá informace. S tou je nutné pracovat.
Je podle vás současná nabídka práce kvalitní a zajímavě ohodnocena tak, aby o ni byl zájem?
Současné firmy nabízí často komfortní podmínky i plat. Ten sice patří statisticky mezi nejnižší v ČR, ale to je asi problém společenský. Podpora regionu, jakým je malý Karlovarský kraj, by měla být stejná jako podpora Ústecka, Moravskoslezska. Problematika je stejná. Máme v kraji obrovskou příležitost i hrozbu, a tou je blízký německý trh. Musíme s ním počítat.
Jsou technické obory jen pro kluky? Nenajdou se i obory pro dívky?
Technické obory jsou pro všechny, kdo chtějí. Za mne mohu říci, že se snažíme oslovit i dívky. Elektrikářka, obráběčka kovů... Takové vrstevnice jsem měl. Moc šikovné a pracovité. Ochotné. Soustředěné. Pečlivé.
Přece jen o tom tolik slyšet není a dominantní jsou v tomto muži...
Neviděl jsem v médiích a reklamách zatím ani jednu prezentaci slečen v této nabízené pozici v odborném vzdělávání. Ono v médiích není příliš místa pro vzdělávání. Víme vše o krémech pro krásu, potravinách, šampónech i hygienických potřebách, ale to podstatné pro volbu povolání se žáci končících ročníků z médií nedozvědí.
Jakou šanci mají podle vás dnes dívky na trhu práce v Karlovarském kraji?
Šanci mají dívky velikou. Dle mého stejnou jako chlapci. Máme dívky v technickém vzdělávání a musím říct, že mají lepší návyky. Jsou pečlivé a mají chuť se učit, protože vědí o svém „technickém handicapu“ a musí mnohdy bojovat i s předsudky. Kdyby byly technické třídy více dívčí, byla by větší spolupráce, motivace, pokora ke vzdělávání.
Problém ale začíná už dříve než na střední škole?
Základní školy mají problém s kvalifikovanou silou v polytechnické výuce. Nejsou takzvaní dílnaři. Je to pro základní školy nákladově drahé. Také nebezpečné. V neúplných rodinách mnohdy vzorově neuchopené. Náhradou bývají počítače. Ubývá zájemců o studium oborů jako matematika a fyzika. Pokud jsou, najdou snadno práci v průmyslu. Škola je mnohdy neumí zaplatit.
Rýsuje se s příchodem investorů případný vznik nového oboru, po kterém je nebo bude poptávka?
Určitě to přijde. Musí. Čekáme na zakázku od zřizovatele. Mělo by to tak být. Sledování průmyslového trendu i uspokojování investorů v rozsahu obecného oborového zaměření je živým organismem konkurenceschopnosti regionu. Pokud nechceme být regionem s průmyslem „bez přidané hodnoty“, mělo by zadání vzdělávání přijít.
Stále klesá kvalita a počet nových studentů?
Asi ano. Jako učitel s praxí musím říci, že bylo lépe. Bývali jsme přirozeně nároční a fungovalo to. Vychovávali jsme pro praxi. Obsahy i návyky. Přísnost a náročnost byla na místě.
Kde je tedy zakopaný pomyslný pes?
Problém máme zejména na vstupu. Žáci nepřicházejí s potřebnou motivací. U maturitních technických oborů je posun mírnější. U oborů zakončených výučním listem je to rozčarování. Nepochopitelně společnost odsunula na opačné spektrum například stavební obory. Nastává krize těchto oborů, srovnatelná s nedostatkem ve strojírenství. Za pár let nebudou ani elektrikáři, o které zaznamenáváme výrazně zvýšený zájem. Nejsou malíři, tesaři, lakýrníci, svářeči...
Jaké jsou výsledky maturit?
Dobře už bylo. Musíme změnit systém přijímání ke studiu. Pokud máme být opravdu spravedliví a žáci připravení a konkurenceschopní podle standardů, pak nemůžeme u maturit šidit. Zejména sami sebe, žáky, společnost. Jsem rád za státní část maturit, která ve výsledcích kopíruje standardy. Jejich úroveň určuje stát. Ten by neměl ustupovat pohodlí a alibismu v profesní přípravě. S dnešním rozhledem, technickou podporou i vyspělostí by to bylo i bezohledné. Někde je chyba. U přijímacích zkoušek? U rodičů a žáků? Ve struktuře oborů? U maturantů? Ti často termín zkouška přetaví v relativní termín „zkusit“. Podzimní maturity jsou toho často důkazem.
Jak těžké je dnes sehnat kvalitní kantory?
Čím dál tím těžší. Ne, že by nebyli kvalitní, to možná i ve spoustě případů jsou. Ale o studium pedagogických či technických fakult musí být zájem. V klíčových přírodovědných a technických oborech se zájem snižuje. Vysoké školy mnohdy ani takové ztrátové obory nenabízí. Není pak kde brát. Šikovné absolventy vezme cizina nebo průmysl. Bojíme se už i o ty kmenové lidi, abychom o ně nepřišli. Vyrábět se musí, ber kde ber. Spousta studentů VŠ pouze přebývá na fakultách. Opakují. Využívají systém.
Můžete být konkrétnější?
Hledal jsem například inženýra elektro a psal na všechna personální oddělení fakult v zemi. Odpověděli všichni. „Jste v pořadí, nejste jediní. Tolik studentů nemáme...“ Vnímám problém nejen v klesajícím zájmu žáků o studium technických oborů, ale i hrozbu nedostatku kvalitních učitelů.
Neuškodilo školám to, že nyní musí mít učitel vysokoškolské vzdělání? Tím muselo odejít spousty odborníků ze škol...
Uškodilo. Musel jsem ukončit pracovní poměr se zkušenými nekvalifikovanými učiteli na úkor nezkušených kvalifikovaných. Kvalitní učitel s dostatečnou motivací, zaujetím, ochotou a erudicí je pokladem pro každou školu. Pro každý obor. Mám to štěstí, že mnoho takových vídám ve škole po chodbách a před tabulí. Chtěl bych jich ale potkávat víc. Snažím se o to, abych vytvářel podmínky nejen pro jejich osobní rozvoj a rozvoj školy, ale hlavně podmínky pro odbornou a zodpovědnou přípravu žáků na trh práce.
