Za svůj největší úspěch považuje vyrovnaný rozpočet, postupnou modernizaci nemocnice a přístrojového vybavení a vytvoření nové koncepce na využití areálu karlovarské nemocnice.
Ani špitálům v Chebu a Karlových Varech, které tvoří krajskou nemocnici, se ale nevyhýbají potíže. „Chybí téměř sto sester,“ přiznává Josef März.
Celou republiku trápí nedostatek zdravotnického personálu v nemocnicích. Jak je to citelné v Karlovarské krajské nemocnici?
Karlovarskou nemocnici v současné době pálí především nedostatek středního zdravotnického personálu. Co se týče lékařů, situace se postupně lepší i díky tomu, jak je nemocnice stavebně a přístrojově vybavená. Chybí nám už spíše jednotlivci než desítky lékařů.
V nemocnici v Chebu je to podobné?
Tam je situace o něco horší. Ale i tam se ale například podařilo alespoň částečně posílit interní oddělení. Akutní potřeba chebské nemocnice se pohybuje do deseti lékařů. Samozřejmě pro komfortní práci by jich bylo potřeba více.
Josef MärzNarodil se v Karlových Varech v roce 1974. Medicínu studoval na Univerzitě Karlově v Praze, studia ukončil v roce 1998. Ředitelem Karlovarské krajské nemocnice se stal 1. května 2014. Jeho hlavním oborem je chirurgie a traumatologie, má za sebou několik zahraničních kurzů, pracoval i jako lékař u záchranné služby. |
Jaká situace je u chybějících sester?
Tam se situace nemění. Pořád zůstává deficit obou nemocnic dohromady ve výši přibližně sto sester.
Je zájem ze strany doktorů o Karlovarský kraj?
Lékaři k nám chtějí a přicházejí. Problém je spíše u chebské nemocnice, je to na kraji republiky a mají bohužel pocit, že město a ani nemocnice pro ně nejsou až tak atraktivní. Co se týče sester a asistentů, jedním z problémů je nastavený systém vzdělávání, kde vznikla několikaletá mezera a my můžeme jen doufat, že se zaplní. Zatím to ale nevypadá. A pak samozřejmě relativně hodně práce za relativně méně peněz.
Je řešením situace nabírat zahraniční zdravotníky?
My lékaře ze zahraničí nabíráme. Ale ne v nějak velkém množství. Problém u nich je, že pokud mají vyšší kvalifikaci ze své země, která není z Evropské unie, tak jim ji tady nikdo neuzná. Musí se u nás znovu atestovat. Ale máme řadu lékařů ze Slovenska, kteří se u nás uplatňují. U sestřiček z ciziny velkou zkušenost, pokud pominu Slovensko, nemáme. Nyní navazujeme spolupráci s Ruskem a zkusíme prvních několik z nich přijmout v rámci pilotního projektu, který obsahuje i výuky češtiny. Myslíme si, že to fungovat bude. Ze slovanských zemí se dá jazyk naučit poměrně rychle a snadno.
Lékařské odbory chystají na podzim protestní akci, kterou chtějí dosáhnout zvýšení platu. Zasáhne tato akce i Karlovarskou krajskou nemocnici?
Zatím jsme tuto věc neprobírali ani s odboráři či s kolegy ve vedení. Faktem je, že mzdy ve zdravotnictví bude muset stát garantovat vyšší, jinak se dál budeme potýkat se zásadními problémy.
Jaký je váš názor na koncepci zdravotnictví v kraji?
Nemyslím si, že by tam bylo něco nevyváženého. Konečně se definuje potřeba mít jednu spádovou nemocnici a zároveň mluví o tom, že rozhodně není schopná pracovat za nulu bez nějakého zevního přispění. Koncepce také mluví o počtu některých typů lůžek, což se netýká jen našich nemocnic, ale i Ostrova a Sokolova. Některých je v regionu relativně dost, oproti jiným krajům.
Hovoří se také o přesunutí zdravotnické školy či transfuzní stanice. Zamlouvá se vám?
Využití areálu pro zdravotnické účely, potažmo pro střední zdravotnickou školu, transfuzní stanici anebo nový pavilon je naprosto adekvátní. Navrhovali jsme toto řešení a jsme rádi, že si ho vedení kraje vzalo za své a zpracovalo potřebné podklady pro rozhodování zastupitelstva.
Nicméně v plánech se nepočítá se stavbou prádelny a praní tak zajišťuje externí firma...
V současné době pereme dodavatelsky. Se službou jako takovou jsme spokojeni. V tuto chvíli je vypsáno nové výběrové řízení na dodavatelské praní pro následující čtyři roky. Vše jsme propočítávali, postavit prádelnu se nám nevyplatí.
Jak moc velký problém jsou pro nemocnici neplatiči za léčbu?
Snažíme se mu čelit vybíráním záloh především u cizinců ze zemí bývalého Sovětského svazu. Dluhy se pohybují v řádech několika set tisíců korun.
Podařila se zlepšit situace na interním oddělení po intervenci Karlovarského kraje, který na to vyčlenil přes 14 milionů korun?
Na to je ještě brzy. Pomoc běží od začátku dubna, zatím se tedy nemohly projevit velké náborové příspěvky, respektive navýšení mezd. V tuto chvíli, co se týče lékařů, máme nové. Pokud je mi známo, zmiňovaní lékaři se o nástup na toto oddělení zajímali už dříve a tedy nebyla z jejich strany hlavní finanční motivace, ale nemocnice jako taková. I když kroky kraje hrají pozitivní roli i v tom smyslu, že pro zájemce o práci u nás je to signál, že kraj nemocnici podporuje.
Je nějaké další oddělení na tom tak špatně jako interna?
Ne. Co se týče Karlových Varů a Chebu je hlavní problém nedostatek sester. Bylo by samozřejmě dobře, kdyby bylo možné podobně podpořit sestry plošně. Ale chápu, že i finanční možnosti kraje mají nějaké meze.
Jaké stavební změny chystáte?
V Karlových Varech letos plánujeme přístavbu patra pro nové plicní oddělení a tím dalším krokem je kompletní rekonstrukce porodnice, kterou bychom chtěli uskutečnit v příštím roce. Zde doufáme, že získáme část prostředků od státu. To zásadní je představeno v konceptu areálu nemocnice, kde se mluví o výstavbě zcela nového pavilonu a budovy střední zdravotní školy.
Nedávno začala nabízet nemocnice akupunkturu, je to jedna z nových medicínských cest?
V rámci rehabilitačního oddělení jsme nabídli možnost akupunktury. Což upřímně řečeno nepovažuji za alternativní medicínu, je to jen jedna z dalších možností léčby, obecně uznávaná. Předpokládám, že ji minimálně část pacientů vyhledá. Vyzkoušel jsem ji na vlastní kůži a mám jen dobrou zkušenost.
Dva roky vedete nemocnici. Co považujete za svůj největší úspěch?
Jako největší úspěch považuji to, že nemocnice stále žije. Dvakrát za sebou se nám povedlo skončit s vyrovnaným rozpočtem, nicméně letos to bude problematičtější, díky avizovanému navyšování mezd a koneckonců i navýšení stavu personálu.
A neúspěch?
Nemyslím si, že bychom měli nějaký dramatický neúspěch. Ne všechno se vždy povede, z nejrůznějších příčin. A bohužel řada věcí nejde uskutečnit tak rychle, jak bychom si představovali
Pracujete jako ředitel a zároveň lékař, je těžké stíhat obě profese?
Dá se to stihnout. Nemocnici neřídím sám, řídí ji představenstvo, potažmo kolegové, kteří se věnují ekonomice a technickým záležitostem. Já jsem zastřešující prvek a dodavatel zdravotnického know-how. Do toho se stále starám o své pacienty a ve zbytku času se věnuji práci na městě.
