Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viděl jsem spoustu hrůz, člověk je musí umět rozchodit, říká záchranář

  9:08aktualizováno  9:08
Dvaašedesátiletý Jiří Polák usedl za volant sanity poprvé v roce 1972, tedy v době, kdy ještě rychlá zdravotnická pomoc neexistovala. O pár let později byl jejím prvním řidičem v Karlovarském kraji. Dva roky dokonce jediným.

Jiří Polák řídí sanitku na karlovarské záchrance už od roku 1972. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Jaké byly začátky práce na záchrance?
V polovině sedmdesátých let, kdy vznikla, se jezdilo z oddělení ARO karlovarské nemocnice. Na jednu směnu od sedmi do čtyř. Když jsem nejezdil, pomáhal jsem na oddělení s pacienty. Takhle to fungovalo rok nebo dva. Pak se provoz rozšířil na dvě směny a v roce 1985 začal nepřetržitý provoz.

Máte za sebou více než čtyři dekády práce u záchranky, dokážete tedy srovnávat. Kam se za 40 let vaše práce posunula?
To se nedá vůbec srovnávat. Když jsem nastoupil na sanitku, měl jsem jenom základní zdravotnický kurz. Pak jsme jezdili do Plzně na záchranářské lekce. Na převozové sanitce byla práce úplně o něčem jiném. V autě jsme neměli prakticky vůbec nic. Teprve později přišla Škoda 1203. Ta už byla zařízená. Byl v ní například defibrilátor, který vážil 40 kilo. Jednou jsme ho odpálili a hotovo. Anebo EKG. Bylo tříbodové, elektrody se nasadily na hrudník, kolem nesměl nikdo projít a na obrazovce něco běhalo.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že v dnešní sanitce dokážete provést malou operaci.
V nejhorším případě by se to dalo. Jsou to malé pojízdné jednotky intenzivní péče.

Jezdil jste asi se všemi vozy, které kdy v Československu jako sanity fungovaly. Kdy jste se poprvé svezl v něčem lepším?
To bylo v roce 1989, dostali jsme Renult Master. A to byla bomba. Ve výbavě měl třeba infuzní pumpu, defibrilátor, prostě vše potřebné. Všichni jsme se vybavení ale museli naučit obsluhovat. To do té doby nikdo neviděl. V souvislosti s tím mě napadá: když dneska slyším mladší kolegy, jak láteří, že auto nejede, klimatizace nefunguje a podobně, s úsměvem si vzpomenu na doby, kdy jsem jezdil se Škodou 1203. Nebo s ruskou Latvií. Dnes si vážím techniky, která je.

Dnes fungujete jako řidič záchranář. Stačí vám pro tuto profesi školení, které jste absolvoval v sedmdesátých letech?
Samozřejmě že ne. Musel jsem absolvovat další kurz a vzděláváme se průběžně. Máme školení každou chvíli, poslední bylo před Vánoci. Každý čtvrtrok trénujeme a cvičíme, a to i mimořádné události. Je toho prostě hodně.

Jak vnímáte vztah „normálních“ řidičů a řidičů záchranky? Jsou k vám tolerantní?
Teď už to vcelku jde. Co jsme dostali nové vozy, které jsou asi líp vidět, nám lidé uhýbají víc. Ale k dokonalosti má vztah běžných řidičů k záchrance daleko. Vždycky se najde někdo, kdo nám komplikuje situaci. Nejlepší pro nás je, když si nás řidič všimne a udělá prostor k projetí. A třeba blinkry dá najevo, že o nás ví. Ale když někdo zastaví uprostřed vozovky, těžko se mu vyhýbáme. Občas se najde někdo, kdo s námi chce závodit. Zrovna dnes, když jsem jel do špitálu, tak se se mnou honil řidič subaru. Vyloženě chtěl závodit.

Není to tak dlouho, co nedočkavý muž sedl do sanity, která blokovala ulici, a popojel s ní. Je to, doufám, jen extrém...
To je skutečně extrém. Lidé, když nás vidí, většinou počkají.

Ani nadávku neutrousí?
Ale jo, občas si něco vyslechneme. Stalo se dokonce, že jeden řidič přejel záchranáři nohy, ale to jsou skutečně extrémy. Mně se zatím nic podobného nestalo.

Ve své práci vidíte a zažíváte věci, které byste vidět a zažívat určitě nechtěl. Jak se zbavujete stresu?
Nevím. Kdysi jsme měli školení od psychologa, který nám říkal, že my si myslíme, že stres odbouráme. Ale stres se v nás prý ukládá, a že člověk může někdy bouchnout. Na stresové okamžiky dokážete zapomenout. Ale pak vám je připomene maličkost. Třeba jedu po Pražské soukromě a uvědomuju si: „Tady se stalo tohle, támhle něco jiného.“ Člověk za ta léta viděl spoustu hrůz. Ale musí je umět rozchodit.

Jednou jsem taky potřeboval pomoc záchranky. A posádka sanity se divila, že jsem poděkoval. Prý to není úplně běžné. Je to pravda?
Teď pochvaly chodí hodně. Ale dříve to tak nebylo. Za prvních 30 let práce u záchranky jsem dostal jediný děkovný dopis. Z Opavy od paní, jejíž dcera jako jediná přežila nehodu u Děpoltovic. A ten mám v kronice. Tenkrát to byla bomba.

Řekl jste, že jste za svou kariéru viděl spoustu hrůz. Vzpomenete si naopak na nějakou milou historku?
Na náměstí Řezáče byl v paneláku pes. Labrador. Jeho majitelé nechali v troubě připravené maso na pečení. A pes ho cítil. Hrabal packou po sporáku, až se mu podařilo troubu zapnout. A maso začalo čoudit. V bytě naštěstí nikdo nebyl. Hasiči přijeli, vyrazili dveře a my se ujali psa. Byl takový malátný z toho kouře, tak jsme mu před barákem dávali kyslík. Stalo se například i to, že jsme přijeli k bytu, kde bydlela stará paní. Děti se jí nemohly dovolat, tak zalarmovaly kdekoho. Hasiči vyrazili dveře. V křesle u televize seděla babička, koukla na nás a udiveně se zeptala: „Proč mě budíte?“ Zkrátka i v sanitce se dají zažít humorné příhody.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Letiště v Karlových Varech.
Karlovarské letiště musí rozšířit dráhu, některé aerolinky jinak nezláká

Posoudit vliv na životní prostředí, vyjednat pozemky s Lesy ČR a Státním pozemkovým úřadem, směnit ty důležité s městem. Takové úkoly má nyní před sebou...  celý článek

Záchranáři museli ošetřit několik hostů, kteří se nadýchali kouře.
Oheň v Thermalu poničil zánovní lázeňský provoz, komplikuje opravu hotelu

Předběžná výše škody po čtvrtečním požáru v karlovarském hotelu Thermal je odhadnutá na osm milionů korun. Navíc zkomplikuje připravovanou rekonstrukci budovy,...  celý článek

Asociace Záchranný kruh pokračuje v republikové osvětové videokampani. Natáčí v...
Realistické záběry v drsném videu mají zachraňovat životy

Asociace Záchranný kruh natáčí v Karlových Varech společně s krajskými záchranáři, policisty a hasiči deset spotů, které mají pomoci zachránit lidské životy....  celý článek

MIKUPEX TRADE s.r.o.
Zdravotní sestra - moderní zařízení v Praze - od 25 000 Kč - velice zajímavé

MIKUPEX TRADE s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat: 25 000 - 25 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.