Teprve později si tehdy osmačtyřicetiletý učitel ze Staré Vody na Chebsku uvědomil, že se svou první knížkou slavil takový úspěch, o kterém se mnohým ostříleným autorům může jen zdát.
Jaké to je napsat knihu a hned s ní slavit takový úspěch?
Já to nečekal. Opravdu. Ale musím přiznat, že to byl skvělý pocit. Být na jednom pódiu s tak charismatickou osobností, jako je Jan Kačer, to je neuvěřitelný zážitek.
S knihou jste zažil i slavnostní křest.
A také autogramiádu i autorské čtení v mariánskolázeňských kavárnách. Ocenění čtenářů pak bylo pomyslnou třešničkou na dortu.
Vy ale nejste spisovatel.
Kdepak. Pracuju jako ředitel jednotřídky ve Staré Vodě na Mariánskolázeňsku. Učím děti prvního stupně.
Jak jste se tedy dostal k psaní knih?
Už ve škole jsem si psal deníky. Bavilo mě jen tak pro sebe psát recenze filmů, které jsem viděl, nebo zachytit zajímavé zážitky a příběhy, které jsem prožil. Psal jsem i povídky a básně, ale netroufal jsem si někam jít, někomu je ukázat. Většina skončila v šuplíku. Později jsem se začal věnovat psaní na svém blogu. Chtěl jsem otestovat, zda to, co píšu, bude vůbec někoho zajímat.
Kniha Březí vlk je vaše prvotina?
Jak se to vezme. Poprvé jsem vyzkoušel, jaké to je napsat knížku, když jsem vloni sestavil útlou brožovanou publikaci. Nazval jsem ji Návrat. A přiznávám, moc se mi nepovedla. Rozdal jsem ji přátelům na oslavě mých pětačtyřicátin.
Pak tedy přišel na řadu Březí vlk. Proč takový název?
Březí vlčice je vzteklá a útočná. Přesně takový je i jeden z hlavních hrdinů. A podle něj jsem nakonec knížku pojmenoval.
O čem kniha je?
Je to příběh muže, kterému se říká Březí vlk pro jeho výbušnou povahu. Je to rváč, který se nikdy nebál. Němců ani komunistických papalášů. A mladému hrdinovi dokáže radikálně změnit pohled na svět. Já sám jsem se s takovým člověkem v dětství setkal a právě to setkání mě k napsání knihy inspirovalo.
Vás ale zajímá i hudba.
Hudební výchovu jsem vystudoval na Pedagogické fakultě v Plzni. Tady jsem se taky stal členem skupiny Pestalozzi. Hudbu používám i ve výuce. Například jsem složil písničku, kde místo slov procvičujeme vyjmenovaná slova nebo násobilku. To děti moc baví a lépe se vše naučí.
Jak jde psaní dohromady s učitelstvím?
Vesnický učitel byl vždy takový všeuměl. On nejenom učil, ale staral se i o kulturu, bádal nebo psal. Tak se na to snažím navázat. Navíc výlety do světa fantazie mě baví. Pro mě to není jen koníček, ale určitý druh psychohygieny.
Chystáte nějakou novinku?
Mám něco rozepsaného. Je to z období sametové revoluce. Zajímá mě, jak se mění charaktery lidí v době, kdy se mění společenský řád. Knihu mám už zpola hotovou. Předpokládám, že ji vydám někdy příští rok.
