Napsat odbornou rybářskou publikaci nebo další knihu povídek? Ačkoli dosavadní tvorba Václava Fikara zahrnuje obojí, autor má po letech jasno.
„Práce na odborné knize je náročná, trvá dlouho a obnáší spousty faktů, které se těžko skládají. Přitom je musíte upravit tak, aby byly čtivé pro každého, tedy pro dítě i dospělého. Tak jsem si v roce 2006 řekl: ne - zlatá beletrie,“ směje se.
Václav FikarChebský rybář a spisovatel. Napsal 5 knih, od roku 1995 uveřejnil v rybářských časopisech přes 200 odborných nebo povídkových textů. Od roku 2014 je spolupracovníkem britského magazínu Pike & Predators. V letech 1999 - 2007 byl aktivním závodníkem v rybolovu. V rybolovné technice přívlač získal několik medailí z mistrovství ČR, roku 2003 byl členem české reprezentace, se kterou se zúčastnil mistrovství světa v Itálii. |
Čím vás beletrie tak přitahuje?
Jako autor příběhů mohu pustit uzdu své fantazii a mohu psát, jak chci. To je asi zásadní rozdíl proti odborné literatuře. Nechávám se unášet jak atmosférou reálií, tak svými představami. Celkově si hraju s dějem, emocemi, komičností té které situace. Jsem vypravěčem. Samozřejmě všechny ty beletristické knížky vycházejí ze skutečných věcí.
Vaše povídky jsou z rybářského prostředí, ale ne vždy o rybách. Proč tomu tak je?
Byť u vody zažiji mnoho příběhů, vybrat do knihy takové, které osloví co nejširší skupinu čtenářů, není vůbec nic jednoduchého. Samotná rybařina je totiž někdy jen šedá nuda bez děje. A já si časem uvědomil, že se člověk se spoustou zajímavých a většinou komických momentů setká například cestou na ryby či v dobách příprav na nějakou výpravu. V Sezoně chlupatých ploutví jsou dvě povídky, v nichž je rybařina také jen zcela okrajovou záležitostí. A i ostatní povídky obsahují spousty odstavců bez prutů a ryb.
Kniha vyšla před dvěma měsíci. Už se k vám dostaly ohlasy?
Zatím mám jednu zpětnou vazbu z nakladatelství, která přišla krátce po vydání, že se kniha dobře prodává. Pak mám ohlasy jak od nejbližších kamarádů, tak od ostatních čtenářů, kteří mi posílají maily. Dosud jsou vesměs pozitivní.
Dočkají ve vaši čtenáři v budoucnu i knihy, která s rybařením vůbec nesouvisí?
Určitě ano. Už tři roky nárazově pracuji na knížce, která se týká, abych tak zjednodušeně řekl, fungování mužů ve světě žen. Před rokem a půl už jsem ji měl dokončenou, ale… Pracuji stylem, že knihu dokončím, nechám ji uležet v šuplíku a vrátím se k ní s odstupem několika měsíců, až se mi vyčistí hlava a získám od ní patřičný odstup. Pak totiž uvidím věci, které jsem předtím neviděl. V případě této knížky došlo k tomu, že se posunula trošku k červené knihovně, což jsem původně vůbec nezamýšlel. Prostě jsem se při psaní někde zapomněl a uhnul.
Co se s textem stalo?
Ta knížka byla pěkná, příjemná na čtení, holkám by se určitě líbila. Ale řekl jsem si, že ji přepracuji. Jenomže šlo o 170 stran, což se těžko předělává. S přepisováním jsem se trápil asi čtyři měsíce a pak jsem si uvědomil, že tudy cesta nevede. A tak jsem provedl radikální řez. Z tohoto celku jsem nechal jen prvních sedm stran, zbytek smazal a začal pracovat znovu. Ta kniha mě velmi baví. Mohu prozradit, že v ní ženy nijak nešetřím, na druhou stranu bude opět zábavná.
A nemůže se stát, že vám do jejího psaní skočí další kniha z rybářského prostředí?
Sezona chlupatých ploutví je přesně ten skok. Na počátku byla myšlenka, udělat reedici mé první knihy, která vyšla ve dvoutisícovém nákladu u malého regionálního nakladatelství v devadesátých letech. Vyprodala se, ale kvůli špatné distribuci, která tenkrát zdaleka nepokryla celou republiku, ji spousta lidí nesehnala. A ti se mě na ni dodnes ptají a žádají o pomoc s jejím sehnáním. Bohužel jim nemám jak pomoci.
Klasická reedice se ale nakonec nekonala. Proč?
Najednou mi došlo, že tenkrát v devadesátých letech jsem psal úplně jinak. Strašně jsem si liboval ve staročeštině a psal květnatě. Kam to jen šlo, vsunul jsem archaismus. Lidem se můj tehdejší styl psaní líbil, ohlasy byly dobré, jenomže dnes píšu úplně jinak. Stručněji, přímočařeji, dynamičtěji. Začal jsem tedy přemýšlet o tom, nakolik je dobré znovu vydávat knížku, kterou psal jiný Fikar. A tak vznikla Sezona chlupatých ploutví. Povídek je v ní pět, přičemž z první knihy jsou první a poslední, ovšem výrazně upravené a s jiným názvem.
