Za potápěním i zábavou. Vladimír Král s kolegy navštívil například své protějšky v izraelském Eliatu. Potápěli se v Rudém moři.

Za potápěním i zábavou. Vladimír Král s kolegy navštívil například své protějšky v izraelském Eliatu. Potápěli se v Rudém moři. | foto: Archiv Vladimíra Krále

Kdo se potápí, nezlobí, říká muž, který dává šanci problémovým dětem

  • 0
Postávají na rozích či v průjezdech, přes nízký věk se jim v koutku úst houpá cigareta, mluví tak, že by se i dlaždič červenal. Říká se jim problémové děti a mnohý dospělý nad nimi mávne rukou jako nad beznadějným případem. Ale ne nestor sportovního plavání a potápění Vladimír Král. Ten jim nabízí smysluplnou zábavu.

Dnes už bývalý předseda klubu Modrá hvězda života, záchranná vodní stanice potápěčů Karlovy Vary, se dětem, které se kvůli nepříznivému osudu dostanou do péče odborníků Střediska výchovné péče v Karlových Varech, nabízí smysluplnou náplň volného času. Kde jinde, než u vody.

Vladimír Král převzal v květnu 2015 v Národním domě čestné občanství Karlových Varů.

Jak vás napadlo věnovat se problémovým dětem?
Ten nápad je tři roky starý. Napadlo mě, že bychom se mohli těmto dětem věnovat. Jako člen magistrátní komise kriminality mládeže jsem zjistil, že jsou na podobné projekty peníze. Nejdříve jsme se s ředitelkou ústavu domluvili, že dětem předvedeme potápění i techniky vodních záchranářů. Vycvičili jsme i jednoho vychovatele, aby mohl kroužek vést. Postupně jsme pro děti začali dělat na konci školního roku soustředění na Jesenici. A pak jsem podal žádost na komisi s tím, že se dětem budeme věnovat celoročně. Chceme jim zvednout sebevědomí. Jsou vlastně chudáčkové.

Kolik dětí na kroužek chodí?
Deset z těch, které jsou přechodně umístěné v ústavu v Myslbekově ulici. Jsou to děti ve věku deset až čtrnáct let.

Jejich příběhy, které slyšíte, určitě nejsou veselé.
Jsou hrozné. Porůznu jsem je vyzpovídával. Jedna holčina se mi svěřila, že s bratry chodila krást čokoládu do supermarketu. Oba rodiče s prominutím chlastají a oni nemají peníze. A tak se mezi regály cpala čokoládou. Až ji chytili. Jiná na tom byla podobně. Ve třinácti bývala sama doma, protože rodiče seděli někde v hospodě. A tak se toulala. Chytili ji v Chebu na nádraží, kde přespávala. Nám jde o to, ukázat dětem cestu. Že to jde i jinak. A i když je dnes naučíme „jenom“ pohybovat se ve vodě, plavat, dýchat z automatiky, základy záchranářství, myslíme si, že to může být dobrý odrazový můstek k tomu, aby se v budoucnu staly třeba plavčíky. Těch je permanentní nedostatek. Navíc je bereme mezi ostatní děti, které máme v kroužku. Ty děti se totiž bojí začlenit se do kolektivu.

Máte už nějakou zpětnou vazbu, ať už od vedení ústavu, dětí samotných nebo třeba i jejich rodičů?
Nějakou zpětnou vazbu máme od vychovatelů. Všem se to moc líbí. Rodiče bohužel většinou až na čestné výjimky v těchto případech neřeší nic. I když jednou s námi na Jesenici byla maminka se svým synem. Ten už se teď učí. Do kroužku jsme zapojili i jeho sestru.

Jak často vyrážíte k vodě?
Zpočátku, jak už jsem říkal, to byla dvě soustředění na konci školního roku. Teď s nimi pracujeme každý týden hodinu, hodinu a půl. Záleží na tom, kolik se nám podaří sehnat peněz na pronájem bazénu na „pajdě“. Prostor tam je pro nás ideální. Šestnáctimetrový bazén, takové komorní prostředí, protože tam nikdo jiný není.

Už se vám stalo, že do kroužku přišlo dítě, které s plaváním nebo koupáním v bazénu nemělo doposud zkušenost?
Jsou takové děti. Neměly možnost, rodiče je k tomu nevedli, neměli peníze na kroužky. Já chci, aby právě takové děti dostaly možnost zapojit se, možnost do budoucna fungovat normálním způsobem. Když se nezapojí nikdy, dopadne to tak, že v osmnácti vylezou ze základní školy a nebudou dělat nic. My doufáme, že se aspoň část dětí chytne v nějakém klubu, do komunity lidí, kteří se dokážou chovat jinak, než jak to viděly u rodičů.

Jste v kontaktu s absolventy vašich kurzů?
Ale jo, někteří se jezdí v létě za námi podívat na Jesenici. Ale zatím je to krátká doba na to, abychom zjistili nějakou výraznou zpětnou vazbu. Jestli se bude aspoň část dětí věnovat tomuto zaměření. Takovou práci musíte dělat desítky let, abyste viděl nějaký efekt. Na závěry je zatím brzy, ale určité náznaky už máme dnes. Jedna holka z Mariánských Lázní se po absolvování našeho kurzu začala potápět se svým strýcem. Přijeli na Jesenici rok po absolvování kurzu a potápěla se s námi. Je jasné, že ze sta dětí se chytnou dvě. Ale myslím si, že i ty dvě jsou dobré. A věřím tomu, že do budoucna to bude ještě lepší. A stoprocentně se z někoho z nich stane v budoucnu dobrý záchranář.

V tomto projektu chcete pokračovat. Kolik stojí kurz za rok?
Náklady máme vyčíslené zhruba na 65 tisíc korun. S tím, že my instruktoři pracujeme ve svém volném čase bez nároku na odměnu. Peníze sháníme porůznu. Z dotací, od sponzorů nebo z našich klubových příspěvků.