První panenku si Růžena Zlámalíková za 800 korun objednala z pardubického obchodu před pěti lety. Zatím poslední přírůstek v ceně 3,5 tisíce korun dostala do sbírky na Vánoce od syna Vlastíka.
Sbírání panenek má podle ní výhody i nevýhody. "Moje děti i vnuci to mají s výběrem dárků pro mě náramně jednoduché. Říkám jim, že když mi chtějí udělat radost, tak ať koupí novou panenku. Horší je, že malí pravnuci a pravnučky se při návštěvě smějí na hračky jen dívat, natož aby je mohli třeba česat," usmívá se sběratelka.
Za celou dobu se doma u Zlámalíků sešly jen dva stejné dárky - jeptišky. Panenky nejrůznějších velikostí má sběratelka vystavené v obyvatelné předsíni, obýváku, kuchyni i ložnici.
Všechno začalo tím, že Růžena Zlámalíková jednou navštívila o deset roků mladší kamarádku a uviděla její panenky. Zeptala se, co že ji to na stará kolena napadlo, sbírat panenky.
Nakonec sama propadla stejnému koníčku. Některé panenky jsou z Moravy, další z Polska a některé z Rakouska, kde žije dcera Olina. Když přijdou sousedky z paneláku, jen se diví. O exponátech totiž mnohé neví.
Vyhlíží si panenku na kolonádě
Svoji kolekci by chtěla sběratelka rozšířit o panenku, vystavenou v jednom z obchodů na karlovarské kolonádě.
"Doufám, že mně ji koupí za dva roky k šedesátiletému výročí svatby manžel Oldřich, i když na panenky není. Zatím mně nedaroval ani jednu. Tak se pro tu na kolonádě možná vypravíme," doufá seniorka.
Také ona, stejně jako další sběratelé, přemýšlí nad tím, co se stane s jejími miláčky, až už nebude mezi živými.
"Ideální by bylo, kdyby se syn Vlastík znovu oženil a jeho žena o sbírku pečovala," plánuje Růžena Zlámalíková. Ráda ale bude, když si sbírku rozeberou vnučky a pravnučky a s hračkami si do sytosti vyhrají.
