Přežili holokaust. „Jsme oba jako chodící dějiny. Kulháme, ale žijeme“

Oba jsou židé. Narodili se na Slovensku, přežili hrůzy holokaustu. A teď si své útrapy přišli připomenout na nedávné setkání pamětníků, které na magistrátu pořádala podruhé Židovská obec Karlovy Vary.

Letití obyvatelé Sokolova Jaroslav Makrot (vlevo) a Gabriel Szász přišli na setkání s karlovarským primátorem. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Dobrá nálada provázela čtyřiaosmdesátiletého Gabriela Szásze i jeho o tři roky staršího kamaráda Jaroslava Makrota. "Už ses někdy očuchal s panem primátorem? Já ne, já jsem loni na magistrát u příležitosti Dne památky obětí holokaustu pozvaný nebyl," prohodil Jaroslav Makrot k příteli Gabrielovi před vstupem do salonku primátora.

Oběma seniorům ve vstupní hale magistrátu neuniklo na televizní obrazovce jmenování vlády. "Dávám jí maximálně dva roky. Jsou v ní lidé, které nedrží nic pohromadě," poznamenal Gabriel Százs. Jaroslav Makrot odhaduje, že se časem vymění půlka vlády. 

Profily

JUDr. Gabriel Szász
Narodil v roce 1929 v Bratislavě v židovské rodině. Před válkou žil s rodiči a bratrem v Bratislavě. Stal se členem židovské organizace Hašomer Hacair. V roce 1938 bratr Antonín odešel do Palestiny, kde se později připojil k československé zahraniční armádě. Po vzniku Slovenského státu rodina čelila protižidovským opatřením. Po potlačení Slovenského národního povstání roku 1944 rodiče ukryli Gabriela na venkově u rodiny Klanduchových v Kostolné, sami však neunikli transportu do Osvětimi, kde zahynuli. V úkrytu se Gabriel dočkal osvobození Rudou armádou. Po válce vystudoval práva. Učil na odborové vysoké škole v Měšicích u Prahy. V roce 1957 se s manželkou a synem přestěhovali do Sokolova, kde pracoval v sokolovských dolech. Po srpnu 1968 byl vyloučen z komunistické strany a musel opustit vedoucí funkci. Žije v Sokolově. Zdroj: www.pametnaroda.cz

Jaroslav Makrot
Narodil se 30. 5.1926 v Humenném na Slovensku. Ze Slovenska se po nástupu fašismu musel vystěhovat. Nejprve jeho cesta vedla do Jihlavy. Později působil v palivovém kombinátu ve Vřesové. A také v sokolovském ochotnickém divadle, a to od roku 1945. Nejprve jako herec, od roku 1950 i jako režisér, z toho od roku 1954 jako režisér souboru Hornického domu kultury a techniky v Sokolově. Za jeho největší úspěchy v režijní práci byly považovány inscenace Jonáš a tingl tangl, Fantastická rodina, Pygmalion, Dívky spálené v květu, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Od konce 50. let byl předsedou okresní poroty pro divadlo i umělecký přednes. Několik let, až do roku 2009 byl činný jako aktivní recenzent premiér Západočeského divadla v Chebu pro MF DNES.

Oba muži, kteří se znají ze zaměstnání v kombinátu Vřesová, vtipkovali, že jsou vlastně takové chodící dějiny. Prý sice chodí špatně, kulhají, ale přesto žijí.

Jaroslav Makrot, jehož maminka byla židovka z Krakova, například připomenul vyhlášení protektorátu 15. března 1939. Přesně ten den se jeho rodina musela vystěhovat ze Slovenska, protože Slováci řekli: Češi ven.

"Přijeli jsme do Jihlavy, vyzdobené obrovskými prapory s hákovými kříži. Dělali jsme všechno, abychom se kvůli neárijskému původu ochránili před udavači," vzpomínal Jaroslav Makrot.

Svědectví o pobytu v Pomocných technických praporech, kde jako politicky nespolehlivý strávil 14 měsíců, i další fakta předá v následujících dnech do Paměti národa. Jde o rozsáhlou sbírku vzpomínek pamětníků.

Také Gabriel Szász, jehož rodiče zahynuli v Osvětimi, přežil holokaust. A to díky tomu, že nenarazil na udavače v Kostolném, kam ho před transportem do koncentráku stačili v roce 1944 ukrýt jako patnáctiletého rodiče. O chlapce se starala rodina Klanduchových.

"Vydávali mne jako dítě známých z Bratislavy, kteří zahynuli při bombardování. Když náhodou Němci přišli do vesnice, tak jsem se celé dny ukrýval ve skrýši na půdě," vzpomínal Gabriel Szász.

Oba přátelé měli ze setkání u primátora Petra Kulhánka dobrý pocit už jen z toho, že si poseděli a povídali s dobrými lidmi. Akci uspořádala Židovská obec Karlovy Vary podruhé.

"S nápadem za mnou přišla novinářka Anna Fidlerová. Primátor Petr Kulhánek vše k naší radosti pojal jako každoroční setkávání," vysvětlil Lukáš Květoň z židovské obce. Je rád, že o historickou zkušenost pamětníků má někdo zájem.