První čtyři ročníky se běžci museli chladit v parném létě až padla kosa na kámen. Celý týden pršelo. „Trať jsme začali připravovat večer před závodem, svítila nádherná dvojitá duha, a tak jsme si říkali, že by nám mohla přinést štěstí, ale jak pršelo i ráno, tak účast je menší. Je zima a celé dopoledne pršelo,“ posteskl si Pavel Knára, ředitel závodu.
Přitom výkony byly lepší než v minulých ročnících. A prolomilo se jedno tabu. „Jsem tu počtvrté, dvakrát třetí, jednou druhý a letos to konečně vyšlo na vítězství,“ pochvaluje si Pavel Procházka z AK Sokolov, vítěz mezi muži časem 21.35,37. „Trať je kopcovitá, krásná, ale dnes, tím jak pršelo, trochu blátivější. U fontány fandili lidi, tak super,“ popisuje Procházka.
Loni o pár sekund prohrál se svým jmenovcem z Děčína. „Musím říct, že jsem letos také doufal, že bude nějaký souboj, protože to je jediný závod, který se mi nepodařilo vyhrát. Trochu jsem se na to vyladil. Radek Sedněv do pátého kilometru běžel se mnou, ale potom najednou v jednom seběhu trochu ztratil, tak už jsem si to doběhl v pohodě. Poslední kilometr a půl jsem si to kontroloval, už nešlo ani o čas, jen v klidu si to doběhnout,“ dodává vítěz mezi muži.
Za ním doběhl již zmíněný Radek Sedněv a třetí David Vondrášek, oba členové Triatletu Karlovy Vary, nejpočetněji zastoupeného klubu v závodě. Snad jen s výjimkou mezinárodní účasti z německého Weidenu, ale ti startovali jen v hlavním závodě, neměli s sebou mládež.
„Přijeli jsme v menším počtu než normálně jezdíme, z důvodu prázdnin, ale pár dobrých dětí i těch starších v hlavním závodě bylo. Nějaké medaile přivezeme,“ říká Oldřich Dvořák, šéftrenér klubu Triatlet Karlovy Vary. Skromně, nutno podotknout. V podstatě při každém vyhlašování stál někdo z Triatletu na bedně. A to i v hlavním závodě. Mezi ženami doběhla druhá Eliška Kučerová a mezi muži druhý Radek Sedněv a třetí David Vondrášek. „Určitě je to dostatečné, už jen proto, že jsou tu soupeři,“ přidal Dvořák.
Nejlepší žena je odjinud
Už je pomalu mariánskolázeňskou tradicí, že pokud nevyhraje místní Monika Hloušková nebo, jako v případě prvního ročníku Ivana Sekyrová ze Sokolova, je vítězka mezi ženami z jiného kraje. Před dvěma lety vyhrála Carmen Beshirová z Plzně a letos pro změnu Zuzana Rusínová z Ústí nad Labem.
„Jsem zde poprvé, závod se mi strašně moc líbil. Organizačně krásné, trasa krásná, určitě přijedu ještě jednou si to zaběhnout,“ pochvaluje si vítězka kategorie žen časem 25.18,51. „Překvapily mě kopce v Mariánských Lázních. S časem jsem spokojená, na to že jsou prázdniny a moc se netrénuje,“ dodává Zuzana Rusínová, kterou u trati bedlivě pozoroval manžel s kočárkem, kde si hovělo malé miminko.
Než se dostalo na vyhlášení těch nejlepších z hlavního závodu stupně vítězů nechladly, naopak. „Hodně bylo dětí, vyhlašujeme několik kategorií, protože chceme, aby si skoro každé dítě něco odneslo, diplom, medaili, aby z toho měly radost,“ připojuje ředitel závodu Pavel Knára.
Mužů nakonec doběhlo devadesát jedna, dva se do cíle nedostali, žen o dvacet méně.
Sport a kultura ruku v ruce
Doprovodný program spolu se SpaRun tvoří celek, který se jmenuje Moderní, vstřícné Mariánské Lázně. „My se snažíme programem pro děti i dospělé a přilákat kapely zajímavé, kvalitní a neotřelé. Jde většinou o kapely, které zde nikdy nebyly,“ vysvětluje ředitel závodu.
Proto vystoupily, po sportovní části, pražská kapela Circus Brothers. „Říkají o sobě, že to je židovské disco, ale přitom hrané na dechové nástroje, takže je to pekelný nářez. Jsem rád,“ pochvaluje si Knára. Druhou vystoupivší kapelou byli End of Scream. „Několik let je sem už zvu, jsou to kluci z Lokte. Nemají zpěv a místo toho mají dvoje housle. Je to trochu apokalyptika. I to je nová věc, která ještě v Mariánkách nebyla,“ dodává Pavel Knára.
Velká akce znamená velké povinnosti a dlouhou a pečlivou přípravu. „Už nyní mám tolik starostí a přestávám stíhat. Jsem strašně unavený. Až to všechno sklidíme a poplatíme, potom si lehnu a budu spát tři dny,“ dodává Pavel Knára.
