Když se Tomáš narodil s vrozenými oční vadami, tak lékaři rodičku upozornili, že syn může mít i mentální postižení, které souvisí s tím zrakovým. Osvědčilo se ale různé paměťové cvičení nebo skládání kostiček, nalezených na půdě.
„Doktoři mi doslova řekli, abych byla na kluka hnusná matka a nic mu neodpustila. Spoustu nocí jsem kvůli tomu proplakala, ale k něčemu to bylo,“ vzpomíná samoživitelka na krušné chvíle.
Samé opečovávání typu - nedělej to, já ti vše donesu nebo udělám, je podle ní špatné. Dítě si totiž musí odřít kolena, aby vědělo, že má mít ruce před sebou a ne v kapsách.
Maminku při kladení překážek podpořila i Tomášova mladší sestra, která má oči zdravé. Bratr totiž musí mít vše na svém místě, jinak by nic nenašel. Když se na Tomáše sestra naštvala, vše mu na poličce i na stole zpřeházela. Anebo nechala otevřený šuplík o který se Tomáš málem přerazil.
Výcvik k samostatnosti byl hodně důležitý, říká maminka
Tomáš, který má zbytky zraku a vidí rozmazaně, je velký sportovec. Díky výcviku k samostatnosti je v paralympijské reprezentaci v Olomouci. Když začal ve třech letech chodit, tak jej maminka u babiččiny chalupy na horách rovnou postavila na lyže. Hraje i goal ball - fotbal pro nevidomé.
Chlapec chodí v Karlových Varech od první třídy do Základní školy a Základní umělecké školy Šmeralova ulice, zaměřené na hudební a výtvarnou výchovu. Nyní je v osmé třídě a může se pochlubit vyznamenáním.
„Klobouk dolů před paní učitelkou Peroutkovou. Tomáš totiž ještě v první třídě neměl asistentku, takže učit jednoho zrakově postiženého mezi třiceti zdravými dětmi musel být pro učitelku masakr,“ myslí si maminka. Synovu učitelku z první třídy řadí mezi další Tomášovy dobrodince.
Když je nejhůř, hodný soused na lyžaře zakřičí
Mezi největší dobrodince patří soused, který má soukromou sjezdovku s vlekem. Na sjezdovce jezdí téměř nevidomý lyžař sám. Že musí brzdit, pozná na posledních padesáti metrech podle toho, že rozcinká zvukové návěstí - navěšená cingrlátka. A když je nejhůře, tak obětavý soused zakřičí, ať lyžař rychle zastaví.
Tomáše baví sochařství, protože si může cokoliv vymodelovat. Při výuce mu pomáhá přítomná asistentka. Mezi další hodné lidi, kteří pomáhají Tomášovi, řadí maminka i všechny chlapcovy spolužáky. Naučili se totiž, jak se mají chovat k postiženému chlapci. Pomáhají například při přesunu pomůcek ze třídy do třídy. Patří mezi ně i zvětšovací přístroj, jehož kamera přenáší obraz na monitor umístěný na lavici.
Nyní dostal Tomáš od Lions klubu Karlovy Vary příspěvek na speciální počítač. Lionisté na Tomášovu rodinu přišli úplně náhodou přes Zrakové centrum Plzeň. „Na počítač by mně určitě nezbyly peníze. Takový balík jsem neměla šanci zaplatit. Tento týden jsem dala jen čtyři a půl tisíce korun za brýle,“ uvedla Michaela Skálová.
Počítač pro nevidomé i slabozraké s hlasovým výstupem umí čtyřicetkrát až padesátkrát zvětšovat. Písmenko se tak objeví na celé obrazovce. Když je Tomáš po šesté vyučovací hodině unavený a vše má rozmazané, tak může doma počítač využívat jako slepé dítě. Hlas mu totiž přečte například údaje z nazvětšované mapy nebo z internetových stránek. Stačí jen kliknout myší.
„Mám z počítače hrozně velkou radost. Ve škole mi hodně ulehčí práci. Máma už nebude muset s paní asistentkou zdlouhavě skenovat sešity a knížky a zvětšovat je na velké papíry,“ uvedl Tomáš.
Zrak se mu stále zhoršuje a podle lékařů se s tím nedá nic dělat. Pražští lékaři řekli, že operovat nebudou, protože je stav beznadějný. Loňská operace na dětské oční klinice v Brně pomohla jen na čas. O to cennější je nyní nový počítač.
Po skončení deváté třídy by chtěl jít Tomáš na ekonomickou střední školu pro nevidomé v pražských Nových Butovicích. Bez vybavení speciálním notebookem by podle maminky neměl žádnou šanci.
Integrace prospívá všem, i Tomášovým spolužákům
Asistentka pedagoga Ladislava Matoušková si pochvaluje Tomášovu přítomnost v kolektivu ostatních dětí. „Vyrůstá s nimi a stárne, takže ho berou jako sobě rovného. Tomáš jim ve svých referátech přibližuje život nevidomých a slabozrakých. Je to úžasná věc,“ řekla.
I ona někdy Tomášovi vyhrožuje, aby si ji nepřál, pokud se do zítřka nenaučí určitou látku. Když asistentka jednou řekla, že si o čtyřicet kilogramů těžšího Tomáše přehne přes koleno, kluk dostal ohromný záchvat smíchu. Představil si totiž, jak si asistentka ohýbá jeho mamutí váhu přes nedávno operované koleno.
