„Jde to ztuha,“ přiznává František Hupka, který do Kopanin dojíždí z Plzně, kde pracuje. „Kdybych se měl dneska rozhodnout, zda do toho jít znovu, určitě bych to dlouho zvažoval. Když se dívám na fotky z té doby, říkám si, že jsem musel být blázen. Ale když se rozhlédnu kolem a vidím, co jsme dokázali, přiznávám, že cítím hrdost.“
Záchrana historického sídla odstartovala poté, co se rodiče Františka Hupky odstěhovali z města na vesnici, koupili pozemky a začali hospodařit. „Vůbec jsme netušili, že na našem pozemku stojí bývalé šlechtické sídlo. Museli jsme se rozhodnout, co dál.“
Hupkovi dlouho neváhali a namísto bourání se rozhodli památku zachránit. Ale i tehdy měli možnost volby. Buď mohli stavbu zakonzervovat ve stavu, v jakém byla, nebo začít s opravami. Vyhrála druhá varianta.
Shodím oblek a vezmu do ruky lopatu. Neznám nic lepšího
„Nejprve jsme museli prostor vyklidit. To znamená vynosit propadlé podlahy, střešní tašky, popadané trámy,“ vypočítává František Hupka práce, kterými opravy zahájili. Trvalo rok, než se podařilo zbytky bývalého šlechtického sídla vyčistit.
Pak přišli ke slovu památkáři, kteří v ruinách stavby a v jejím okolí pátrali po historických artefaktech. Ti zjistili, že se opravdu jedná o pozůstatky hrádku, který podle první zmínky musel být založen někdy před rokem 1537. Od roku 2010 je zřícenina chráněna jako kulturní památka.
„Areál jsme si rozdělili na čtyři části. První dvě už máme pod střechou. Tady vznikají obytné místnosti, letos se tu chystáme položit podlahové trámy. Vyčistili jsme sklepy, které mají dvě patra, a objevili ve věži zasypané kamenné schody, o nichž nikdo neměl tušení. Třetí a čtvrtá část je zatím ve stavu, kdy se můžeme bavit o ruině. Kdysi tu bývali ustájeni koně, ale při průzkumu přišli památkáři na to, že ve zdivu jsou gotické prvky. Vypadá to, že právě tento objekt je původní zámek, který poté, co majitelé vedle přistavěli novou, modernější zámeckou budovu, převzal funkci konírny,“ vypráví Hupka.
Opravovat historickou stavbu není vůbec snadné. „Už jsem měl období, kdy jsem zahodil nářadí a nešel se tam půl roku podívat,“ přiznává František Hupka. „Ale přišel jsem na to, že je to ohromný relax. Shodím oblek a vezmu do ruky lopatu. Neznám nic lepšího. A co mě žene dál? Touha něco svýma rukama ovlivnit, něco udělat. Zanechat po sobě něco dalším generacím,“ dodává a na otázku, kdy asi tak bude hotovo, se smíchem odpoví: „Já s oblibou říkám, že do Vánoc. Ale do kterých, to se teprve uvidí.“
Zedtwitzové byli významnou šlechtickou rodinou, která vlastnila v Ašském výběžku rozsáhlé majetky. Pravděpodobně založili i hrádek v Kopaninách. Další prameny uvádějí, že v roce 1678 byl hrad rozšířen.
Posledními majiteli byli Franz Josef von Zedtwitz a jeho syn Franz Xaver Zedtwitz, přírodovědec, spisovatel a novinář, který padl v roce 1942 u Sevastopolu. Zámek byl vyvlastněn v roce 1945 a svěřen do správy státnímu statku. Od té doby chátral. Od roku 2010 je zřícenina zámku chráněna jako kulturní památka.
