"Překvapení dražitelky sochy bylo po příjezdu do Prahy veliké. Kriminalisté totiž kontaktovali jejího přítele s tím, že jde o sochu odcizenou z kostela sv. Vavřince v obci Luka na Žluticku," řekl policejní mluvčí Pavel Valenta.
Kriminalisté, kteří se specializují na ochranu kulturního dědictví, pak sochu předali v Karlových Varech kolegovi Vladimíru Kosnarovi.
Anabáze se tak uzavřela po jednadvaceti letech od chvíle, kdy se dosud neznámý pachatel 18. března 1991 vloupal do svatovavřineckého kostela. Odcizil různé sochy, sousoší a další církevní předměty.
Odhadnutá škoda byla 618 tisíc korun československých. Samotnou sochu sv. Rocha znalec ocenil na 70 tisíc Kčs.
Sochu má nyní zpátky římskokatolická církev. "Mám z toho radost, sochu jsem poznal bezpečně i po tolika letech. Měli jsme totiž tenkrát velmi dobrou dokumentaci," řekl kriminalista Vladimír Kosnar. Uzavření případu po tak dlouhé době je podle něj docela výjimka.
Kriminalista připomenul, že dokumentaci sehnala přes místního faráře rodačka z Doupovska, která se později přestěhovala do Německa.
O svém rodišti psala knihu, takže měla památky vyfotografované. Jinak by bylo prokazování, kam socha patří, mnohem složitější, i když by pomohli památkáři.
Devadesátá léta krádežím přála
Doba těsně po sametové revoluci byla pro kostely v pohraničí a jejich výzdobu hodně devastující. "Nejhorší doba ve vykrádání kostelů na Karlovarsku byla kolem let 1990 až 1991. Jednalo se o tři desítky případů ročně. Důvodem byla velká poptávka po uměleckých předmětech v zahraničí a marka byla pro české obchodníky marka," vyjmenoval Vladimír Kosnar důvody. Patřilo mezi ně i nedostatečné zabezpečení řady objektů.
Socha sv. Rocha není jediná socha, se kterou se farníci shledali. Z německého Mnichova se také vrátila dřevěná pozdně gotická socha poutní Panny Marie z doby kolem roku 1519.
Tato Madona byla do kostela sv. Vavřince přenesená ze zrušeného kostela Nanebevzetí Panny Marie v Lochotíně. Madonu někdo ukradl 19. března 1992. Zloději vnikli do jednolodního obdélného barokní kostela z poloviny 14. století přes věž.
Sochu sv. Rocha v kostele věřící po dvaceti letech neuvidí. Sám farář Petr Řezáč zatím neví, kam světce postaví. "Musí to být chráněný objekt," vysvětlil.
Svatý Roch byl patronem nemocných, kteří onemocněli morem dalšími nemocemi. "Jako patrona by jej mohli mít i pejskaři. Když se totiž světec sám morem nakazil, šel umřít do opuštěné chajdy. Vedle bydlící šlechtic zjistil, že se mu ztrácí chleba. Rochovi jej nosil šlechticův pes," uvedl žlutický farář Řezáč.
