"Je silnější, tedy čtrnáctka, a má trochu jinou chuť. Po kvasnicích, a hlavně díky silné chmelové vůni. Jako kdysi používáme speciální voňavé odrůdy chmele, které dovážíme z Ameriky," popsal šéf pivovaru Permon Ladislav Sás.
Více chmele (až dvojnásobná dávka oproti ležáku) a vyšší obsah alkoholu, to obojí působilo jako konzervant. Pivo pak 'přežilo' dlouhou cestu do Indie, která trvala z Anglie po moři čtyři až šest měsíců. Ba ještě získalo na síle, na lodích dozrávalo a Angličané v koloniích už nemuseli pít zkaženou kyselou břečku.
"Britští vojáci si měli čtrnáctku nebo šestnáctku ředit a pít ji jako lehčí pivo. Zjistili ale, že to je škoda. A naučili se ho pít silné," líčil Sás. Pivo začalo chutnat i v Británii a prosazovalo se i v Americe.
"I teď je o něj poměrně velký zájem. Podobný odběr máme u třináctistupňového ležáku. Přihlásíme ho i do degustační soutěže," plánuje šéf sokolovského pivovaru.