"Po válce bývala v místech starého Závodu míru bažina, rybník, kam byly navezeny zbraně a střelivo. Po nějakém čase rybník vyschl a my jsme tam klacíkem dloubali a lovili patrony, granáty nebo střelný prach. Většinou to bylo cestou ze školy. Učení jsme drželi v ruce a do tašek rvali munici. Pamatuji si, že jsme si zalezli v našem domě do protileteckého krytu, který byl upravený na dílnu, upevnili jsme do svěráku vajíčkový granát. Náš tatula nás vyrušil zrovna ve chvíli, kdy, jsme ho chtěli pilkou na železo půlit," vzpomíná autor knihy Petr Chalupa.
Kdy jste vzpomínky na své dětství začal sepisovat?
Zhruba před pěti lety. Byla to vlastně reakce na odchod maminky ze světa. Najednou jsem si uvědomil, že je to definitivní, a že už se jí na některé věci nemohu zeptat. A to mě dost zasáhlo. Byl jsem plný emocí, lítosti, nostalgie, vzteku, které musely ven.
Co bylo při psaní nejtěžší?
Narazil jsem na drobné problémy. Ne že bych nevěděl, jak napsat větu, ale přece jenom souvisle popsat to, co mi běží v hlavě, nebylo lehké. Nejsem žádný spisovatel. Také jsem zjistil, že některým výrazům, které jsme jako malí kluci používali, by dnes lidé nerozuměli.
Kdo jako první četl vaši knihu?
Nějaký čas, vlastně pár let, jsem měl různé příběhy v šuplíku. Mojí první čtenářkou byla manželka. Její reakce byla lehce zděšená. Nevěřila, že mohla naše klukovská parta zažít takové situace. Ale bylo tomu tak. Dětství jsem prožíval počátkem 50. let. Ve Varech to bylo divoké, tedy alespoň v Tuhnicích, kde jsme bydleli. Všude byly pozůstatky války.
Co říkali na vaše klukoviny rodiče?
Museli z nás být dost na větvi. Dnešní rodiče by to asi nezvládli. Ale tenkrát byla jiná doba. V některých situacích byl skoro zázrak, že jsme přežili ve zdraví.
Pochopila jsem správně, že když jste sepisoval vzpomínky na dětství, to jste ještě netušil, že by mohly vyjít knižně?
Přesně tak. Asi šest výtisků v kroužkové vazbě jsem rozdal přátelům, rodině. Líbily se, proto jsem pár kapitol uveřejnil na různých blozích. Provozovatelé internetových stránek www.sedesatka.cz mě oslovili s nabídkou, zda bych je nechtěl vydat knižně. Byl to pro mě absolutní šok.
Zůstala vám chuť psát? Chystáte něco dalšího?
Dokončil jsem další knihu s názvem Šedí baroni, která navazuje na Kluky z ulice. Měla by vyjít příští rok.
