Na věšáku v bytě Viery Sehnoutkové visí patchworkové kabely, na stěně je textilní klobouk ušitý z kousků, zádveří i všechny ostatní místnosti zdobí patchwork snad ve všech podobách. Je jasné, že žena, která tady bydlí, kouzlu „šití ze záplat“ zcela propadla.
Jak dlouho se patchworku věnujete?
V roce 2002 jsem absolvovala první kurz. Ale už několik let před tím jsem se snažila o první dílka.
A dařilo se vám?
Přiznávám, moc to nešlo. Ačkoli se to nezdá, patchwork má svoje zákonitosti, které se musí dodržet, aby se dílo při užívání a praní nepáralo.
Po absolvování kurzu jste tedy s technikou patchworku pomalu začala...
Kdepak pomalu, pustila jsem se do toho po hlavě. Úplně mě to pohltilo. Ale abych začala šít, musí mě předloha zaujmout. Navíc nerada věci kopíruju, takže si vše přizpůsobím, chci to dělat nově a po svém tak, jak to jiný nemá.
Co všechno už jste ušila?
Toho je! Například obal na kytaru, košíčky, šaty, kabelky, kosmetické taštičky, dózy, chňapky, prostírání... Dek a polštářů nepočítaně.
Jaký je o sešívaná díla zájem?
Ohromný. Moji přátelé a příbuzní už ode mne jiný dárek nechtějí. Někdy se mi stává, že odejdu na návštěvu s kabelkou a zpátky se vracím s igelitkou. Žádané jsou i přehozy na postel, či přímo deky na spaní.
Je těžké něco takového vyrobit?
Pokud člověk ví, jak na to, a má jistou zkušenost, tak ne. Ale záleží samozřejmě na vzoru. Většinou se začíná od čtverce, který má stranu o velikosti 31,5 centimetrů. Takový jednoduchý polštář zkušená patchworkářka vyrobí za dvě hodiny. Ale deka, pokud má složitější vzor, ta trvá třeba i dva měsíce.
Kolik času trávíte u svého šicího stroje?
To záleží na počasí. Mám ráda vyjížďky na kole, starám se o zahradu, o zvířata a o dceru. Takže když je pěkně, moc nešiju. Zato když prší a je pošmourno, trávím ve své dílničce třeba i deset hodin denně.
Dcera Martina vám se šitím pomáhá?
Martině je sedmadvacet let. Narodila se s Downovým syndromem, a přesto si se šitím dokázala poradit. Možná to bude tím, že v tom vyrůstala. Ve svém pokoji má stroj a už samostatně tvoří. Mám z ní radost.
Viděla jsem, že svoje díla prezentujete třeba v časopisech...
Spolupracuji s Praktickou ženou, Švadlenkou a dalšími časopisy. Vedu také kurzy šití, jsem členkou 1. moravského patchworkového klubu. Teď se chystám na výstavu ve Fulneku a ve Františkových Lázních.
Co byste doporučila těm, kteří chtějí s patchworkem začít?
Aby si vybrali kvalitní kurz, kde jim ukážou, jak na to. Ušetří si tak začátečnické chyby a tápání.
Co když se vám něco nepovede?
Tak mi to nesmí z domu. Laik to třeba na první pohled nepozná, ale já a ostatní patchworkářky ano. Nechci si uříznout ostudu.
Dá se šitím patchworku uživit?
Nedá. Na výrobku je spousta ruční práce, pěkné látky jsou většinou z ciziny a jsou drahé. Já to dělám, protože mne to baví.
