Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vystavené obrazy ukazují i to, v čem se pletli staří chebští mistři

  16:40aktualizováno  16:40
Jak vypadal Cheb od sklonku středověku až do konce 20. století i jakých chyb se při zvěčnění města dopouštěli malíři, to se dozvědí návštěvníci společné výstavy chebského muzea a Galerie výtvarného umění v Chebu.

Kurátor výstavy Zbyněk Černý ukazuje na grafice ze 40. let 18. století chybné vyobrazení kupolí. Autor grafiky Friedrich Bernhard Werner totiž nemohl vědět, jak budou nakonec vypadat helmice na věži kostela sv. Mikuláše. Zobrazil je v době, kdy se teprve plánovala jejich stavba. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Kurátorem výstavy je Zbyněk Černý z Muzea Cheb. Práci na projektu si pochvaluje. „Bylo to pro nás jedno velké dobrodružství. A jistě nepřeháním, když řeknu, že se před námi objevil nový svět,“ prozradil v rozhovoru Černý, který je zároveň spoluautorem publikace, jež prostřednictvím děl umělců mapuje architektonický a urbanistický vývoj města od konce 15. století až do druhé poloviny 20. století.

Na projektu se vedle Zbyňka Černého podílela také historička Michaela Bäumlová a ředitel Galerie výtvarného umění Marcel Fišer. Prohlédnout si starý Cheb v obrazech je možné až do 3. ledna příštího roku.

Chebské obrazy

  • výstava přibližuje na přibližně 100 dílech minulost města od raného novověku po 20. století
  • otevřeno: Chebské muzeum: Výstavní sál, denně mimo pondělí a úterý od 9 do 17 hodin GAVU: Velká galerie, denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin
  • potrvá do 3. 1. 2016

Proč spolupráce s galerií? Co vás k tomu vedlo?
V poslední době spolupracujeme s Galerií výtvarného umění v Chebu poměrně často. S Marcelem Fišerem si dobře rozumíme. Jsme naladěni na stejnou vlnu, zajímáme se o podobná témata, takže v debatě, kterou spolu neustále vedeme, se obohacujeme o nové poznatky. Z tohoto podhoubí ostatně vyrostl i projekt Obrazy Chebu.

Kam tedy mohou lidé na výstavu zamířit? Do muzea nebo do galerie?
Jak do muzea, tak do galerie. V muzeu jsme instalovali první část výstavy, která je časově ohraničena koncem 19. století. V galerii pak máme druhou část věnovanou 20. století.

Název výstavy naznačuje i její námět...
Výstava a doprovodná publikace se věnují vyobrazení města Cheb od sklonku středověku až do konce 20. století. Je vlastně s podivem, že se tomuto tématu zatím prakticky nikdo nevěnoval. Přitom město bylo i vzhledem ke svému významu častým námětem výtvarníků. Ostatně na výstavě bude k vidění téměř sto obrazů, a to se jedná pochopitelně o výběr.

Přineslo shromažďování výtvarných děl nějaká nová zjištění, nějaká překvapení?
Práce na projektu byla pro nás jedním velkým dobrodružstvím a jistě nepřeháním, když řeknu, že se před námi objevil úplně nový svět. Člověk se najednou dívá na obraz města jinak, věnuje se detailům, které by jindy přehlédl. A začíná detektivní pátrání, protože si kladete ty nejzákeřnější dětské otázky: kdo, kdy, proč. Rozuzlení bývá mnohdy překvapivé. Zjistíte například, že nepochopením předlohy bylo na dřevorytu z roku 1550 vytvořeno u kostela sv. Mikuláše jakési kněžiště na jeho západní straně, což de facto mění orientaci kostela. Tahle chyba má svou setrvačnost a najdete ji ještě o 250 let později. Přitom má pro nás historiky cenu zlata. Prozrazuje nám, že existovala starší předloha, a tak zpozorníme.

To znamená, že autor někdy nezachytil reálnou podobu města v době, kdy obraz tvořil?
Ano. Velice zrádné jsou například olejomalby Franze Schilhabla, které bývají označeny rokem vzniku. První, co člověka napadne, je, že obraz zachycuje skutečnost k onomu datu na plátně. A ouha, Schilhabl využíval jako předlohu Kritzlerovy kresby, které však vznikly o 20 let dříve. A nemohu nezmínit také litografii Vinzenze Prökla zachycující svěcení ostrostřeleckého praporu roku 1845. Její zrádnost je v kolorování domů na náměstí. Pro stavebně historické průzkumy a určování barevnosti historických fasád jistě skvělý pramen, kdyby ovšem neexistovaly další varianty téže grafiky, které mají barevnost zcela odlišnou.

Odkud obrazy pocházejí?
Většinou z našich sbírek. Na výstavě jsou ale i díla, která máme zapůjčena ze zahraničí. Německé rodiny, které odsud po válce odcházely, si je braly s sebou jako vzpomínku na Cheb, na své rodiště.

Je možné zde vidět něco, co už dneska lidé nemají šanci spatřit?
Zmizela řada kostelíků a drobných staveb. Největší a nejvýznamnější je ale středověké a barokní opevnění. Z mohutného obranného systému dnes zbylo jen torzo.

Které dílo byste vyzdvihl?
Obraz, který paradoxně na výstavě nenajdete, ovšem v publikaci již ano. V roce 1824 zachytil Černou věž na chebském hradě asi nejvýznamnější malíř, který kdy Cheb zobrazil. Byl jím univerzální vzdělanec, gynekolog a psycholog Carl Gustav Carus, představitel drážďanské romantické školy. Obraz nyní visí v expozici národního muzea umění v Oslu a jeho vypůjčení by bylo administrativně nesmírně náročně. Ovšem, jak znám Marcela Fišera, tak časem tento obraz v Chebu jistě uvidíme.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Základy tanga představí zájemcům tanečník Javier Antar a Patricie Poráková.
Tangem máme prodchnutý život skrz naskrz, říká karlovarská rodačka

Karlovarská Tržní kolonáda v sobotu ožije vášnivým tancem. Pořádat se zde bude otevřená taneční lekce a tančírna argentinského tanga. Návštěvníci budou mít...  celý článek

Policisté pátrají po devětadvacetiletém Radku Ferkovi ze Sokolovska.
Policie hledá muže, který ubližoval tříletému chlapci. Bil ho do hlavy

Policie pátrá po muži ze Sokolovska, který ubližoval malému chlapci. Toho mu svěřila na hlídání jeho družka. Násilník hocha tloukl do hlavy, dítě skončilo v...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Prodavač bral z kasy peníze. Sliby, že desítky tisíc vrátí, nedodržel

Prodavač v jedné ze sokolovských prodejen s občerstvením bral z kasy peníze, a když se na to přišlo, šéfce sliboval, že vše vrátí. Jenže slib nedodržel a...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.