Než se její „dítě“ narodilo, musela prostudovat mnoho historických dokumentů. Aby se jí alespoň rámcově podařilo prostřednictvím výstavy představit veřejnosti rodinu, která hrála v rozvoji Aše významnou úlohu, oslovila řadu bývalých i současných obyvatel Aše, po historii rodu pátrala i v zahraničí.
Proč bylo tak obtížné výstavu Geipelové v Aši připravit?
Aš, stejně jako řada měst v bývalých Sudetech, je v tomto specifická. Po odchodu německých obyvatel se tu ve velkém likvidovalo. Nejen neobydlené domy, ale i archivy a další pozůstatky minulosti. S tím se potýkáme takřka neustále. Přiznávám, že jsem si myslela, že se mi o tak významném rodu podaří získat mnohem víc informací.
Čím byli Geipelové pro Aš?
V době, kdy už to byli uznávaní průmyslníci, nemysleli jen na sebe, ale i na město, kde žili. V tomto ohledu byl nejvýznamnější Gustav Geipel, který byl a je dodnes označován za mecenáše města. Vedle toho, že byl od roku 1903 do roku 1912 volen do zastupitelstva, byl 29. ledna 1909 dokonce jmenován čestným občanem Aše. V červenci téhož roku mu byl propůjčen důstojnický kříž řádu císaře Františka Josefa.
Co vlastně Geipelové pro město dělali?
Konkrétně Gustav Geipel, který neměl děti, byl známý tím, že svůj domov, tedy Aš, velice miloval. Jeho zásluhou tehdy Aš vzkvétala. Městu věnoval 200 tisíc korun na dláždění chodníků, zaplatil 1,5 milionu za dláždění silnici a kanalizaci, zakoupil pozemek pro ašské gymnázium a přispěl i na jeho stavbu. Angažoval se při výstavbě Lutherova náměstí, na které přispěl částkou 32 tisíc korun. Pořídil rentgenový přístroj pro ašskou nemocnici, nakoupil pro ašské děti očkovací sérum proti záškrtu, daroval evangelickému kostelu varhany, založil nadaci pro podomky a sluhy. Také věnoval 200 tisíc korun pro plicní sanatorium a samotnému městu Aš 6 milionů korun na vybudování dalších silnic a na umoření dluhů, které město mělo.
To asi nebyly malé částky...
Pro naši představu, o jaké sumy se v té době jednalo, pro nás předseda ašského numismatického spolku Pavel Matala připravil srovnání cen potravin, zboží a mezd v éře rakouské spolkové měny a rakousko-uherské korunové měny, tedy v období od poloviny 19. století až do roku 1918. Například v době kolem roku 1900 stálo kilo másla 2,5 koruny, litr mléka 0,3 a půllitr piva 0,15 koruny. Za kilo chleba lidé platili 0,32 koruny a za kilo cukru 0,82. Kvalifikovaný dělník nebo třeba učitel si tehdy přišli na přibližně 1200 korun, nižší státní úředník bral 6 tisíc korun, ředitel školy 7 tisíc korun.
Kde se Geipelové v Aši vzali?
Proslulý rod Geipelů pochází z Horních Pasek. V prvních generacích se živili jako tesaři, později jako mistři tkalci a od počátku 19. století až do roku 1945 jako textilní průmyslníci, kteří zaměstnávali tisíce pracovníků.
Na výstavu se podařilo získat i exponáty ze soukromých sbírek. Které k nim patří?
Například důstojnický kříž řádu císaře Františka Josefa, udělený Gustavu Geipelovi v roce 1909, na vernisáž zapůjčil pan Luděk Buchar. Ze soukromých sbírek pochází třeba i meč, který byl nalezen v jedné z honosných vil rodu Geipelů. Ze sbírek ašského muzea pak vzorníky tkanin, které se v té době v Aši vyráběly.
Vy jste během příprav pátrala i v zahraničí. Co jste našla?
Podle dokumentů bylo známo, že Geipelové měli ve Vídni svoji pobočku. Ale nevědělo se kde, ani jak vypadala. Pár týdnů jsem pátrala, až jsem honosnou vilu na „Franz-JosefKai“ ve Vídni objevila, je na ní dokonce viditelný nápis firmy „Christian Geipel und Sohn“, bohužel byla v roce 1945 bombardována. Její fotografie je samozřejmě součástí výstavy. Také jsem spolupracovala s panem Jensem Geipelem z Plavna. Když se u nás v Aši úplně náhodou objevil a já chystala tuhle výstavu, nechtěla jsem věřit vlastním uším, když se představil. Hned jsem ho oslovila s otázkou, zda není náhodou potomkem slavného ašského rodu. Bohužel, není. Ale protože se zabývá sestavováním rodokmenů Geipelů, získali jsme od něj strom předků naší ašské větve Geipelů z Horních Pasek až do roku 1655.
Výstava je unikátní i tím, jak jednotlivé materiály představuje návštěvníkům. Můžete to přiblížit?
Dlouho jsme přemýšleli, jak vlastně výsledky bádání veřejnosti prezentovat. Pak jsme se rozhodli, že když je to výstava o rodu, který se proslavil v textilním průmyslu, natiskneme vše, fotografie i texty v českém a německém jazyce, na pásy textilu. Tyto pásy jsou pak umístěny na jednotlivé panely, které vznikly zásluhou společnosti ZDM a Františka Malého. Ten nám jako už mnohdy předtím pomáhal i s grafikou jednotlivých panelů.
Kde je možné se s historií rodu Geipelů seznámit?
Výstava se koná v prostorách vitrážové síně na Poštovním náměstí v Aši. Je koncipována jako stálejší, což znamená, že tu pobude minimálně dva roky.
