Vykácet nálety, vyčistit okolí. Alespoň takové minimum udělaly pro vysokou pec v Šindelové kraslické technické služby. Pokud by se totiž radnice o ruinu kulturní památky z poloviny 19. století nepostarala, nemusela by pec přežít zimu. Její největší problém je v tom, že úředně vlastně neexistuje.
Vysoká pecZmínky o hamrech v Šindelové pocházejí už ze 14. století. Vysokou pec tam roku 1839 založila rodina Nosticů. Na začátku 20. století zaměstnávala továrna přes 900 lidí, slévárna fungovala do roku 1945. |
„Není zapsaná v katastru nemovitostí. Ani nemůže, neboť by musela mít podle katastrálního zákona střechu. To znamená, že ji do katastru nezapíšou jako budovu, ačkoli máme znalecký posudek, že stavbou je,“ uvedla Iva Harapátová, vedoucí stavebního úřadu a památkové péče kraslické radnice.
Na nezvyklý problém upozornil bývalý zastupitel Šindelové Rudolf Kovařík. Před dvěma lety za ním přišel zájemce, který chtěl pec koupit a opravit. Jenomže neměl od koho. Od té doby se u pece vystřídalo několik dalších potenciálních kupců.
„Naposledy to byla paní z Prahy, která má chalupu v Krásné Lípě u Šindelové. Když zjistila, jak to s pecí je, tak snahu vzdala,“ litoval. Památka stojí na pozemku firmy, která jej koupila v dražbě. Majitel má ovšem protokol, že jejím předmětem je pouze pozemek, nikoli pec.
Rudolfu Kovaříkovi je coby bývalému zastupiteli jasné, že pokud by připadla obci, nebylo by to pro ni žádné terno, neboť by se musela o torzo postarat. Sám by u památky rád viděl informační panel, který by turistům představoval historii hutnictví v Krušných horách, jež je s pecí spjatá.
Dvoudenní práce zachránily pec před nejhorším
Za svou srdeční záležitost považuje památku jednatel společnosti Rotas strojírny Jiří Hrůza. Důvodem je, že jeho rodiče v Šindelové bydlí a že rotavská a šindelovská továrna byla původně jedním podnikem. V Šindelové už ho připomíná právě pec.
„Jsem ochoten do její záchrany investovat a sehnat další sponzory, myslím, že by to žádné velké peníze nestálo,“ uvedl.
Kraslická radnice kvůli hledání majitele oslovila už řadu institucí. Jednala s několika ministerstvy i krajským soudem, jenž nařídil likvidaci bývalého ašského Agrokombinátu, kterému pec patřila.
Nyní si kvůli ní koresponduje s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle Ivy Harapátové v poslední listině jednou větou připustil možnost, že by majitelem pece mohl být stát.
Podle Jakuba Chaloupky z loketského Národního památkového ústavu zachránily dvoudenní práce pec před nejhorším.
„Vlastník je však stále neznámý, proto jsme museli vymyslet to, že kraslická radnice zabezpečí památku na svoje náklady. My bychom zase na náklady památkového ústavu vypracovali návrh statického posudku. Doufáme, že se do té doby najde vlastník,“ řekl památkář.
