Jen torzo zbylo z vysoké pece, v níž rodina Nosticů vyráběla železo od 19. století.

Jen torzo zbylo z vysoké pece, v níž rodina Nosticů vyráběla železo od 19. století. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Spolek se snaží zachránit památku, která ani úředně neexistuje

  • 0
O krok blíž k záchraně je torzo vysoké pece v Šindelové na Sokolovsku. Kulturní památku, která sice stojí, ovšem úředně vlastně neexistuje, se snaží za každou cenu zachovat spolek, který vznikl před měsícem.

Šest lidí spojila starost o zbytky hutě v Šindelové. Zakladatelé spolku chtějí udělat vše pro to, aby vysoká pec nespadla.

Vysoká pec

v datech

Zmínky o hamrech v Šindelové pocházejí už ze 14. století.

Vysokou pec tam roku 1839 založila rodina Nosticů.

Na začátku 20. století zaměstnávala továrna přes 900 lidí, slévárna fungovala do roku 1945.

„Hlavní činností spolku budou vlastně všechny aktivity, které pomohou k zachování hutě. Budeme se snažit najít finanční podporu, historické materiály a také fotografie,“ řekl jeden ze zakladatelů Ota Mika, který je kraslickým zastupitelem. Právě kraslická radnice se vloni na podzim pustila do dvoudenních prací, kterými alespoň odstranila z památky nálety.

Iva Harapátová, vedoucí tamního stavebního úřadu a památkové péče, jedná s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, protože se domnívá, že by majitelem pece mohl být stát. „Stále ještě čekáme, jak úřad rozhodne,“ řekla.

Zásadní to bude i pro památkáře, kteří už zpracovali návrh statického zajištění huti a harmonogram, jak postupovat. „Správně by měl mít tyto věci majitel, ale toho stále nemáme. Proto jsme vše předali do Kraslic,“ popsal Jakub Chaloupka z loketského Národního památkového ústavu.

Na problém s vysokou pecí upozornil zhruba před třemi lety někdejší zastupitel Šindelové Rudolf Kovařík, který je nyní rovněž členem spolku. Protože bydlí nedaleko památky, přišel za ním zájemce, který ji chtěl koupit a posléze opravit.

Jenomže nebylo od koho, neboť není zapsaná v katastru nemovitostí, což ani nemůže být, protože nemá střechu. Ta se podle Rudolfa Kovaříka zřítila už v osmdesátých letech.

„Jsem rád, že se s hutí konečně začalo něco dít. Mně je padesát let a čtyřicet let se ji snažím chránit. Když nastal boom zdejší chatařské oblasti, napomínal jsem lidi, aby z ní nebrali kámen, a moralizoval jsem traktoristy, kteří u ní měli stanici, aby byli opatrnější,“ řekl.

V současné době si nejvíc přeje, aby se nepropadly její dva oblouky, neboť by torzo přišlo o svou další zhruba třetinu. Samotná Šindelová přitom do záchrany pece investovat nemůže, neboť by na to nestačil její rozpočet, což jako bývalý zastupitel Rudolf Kovařík dobře chápe.

„Byl bych strašně rád, kdyby se nám podařilo vysokou pec zasanovat ve stavu, v jakém je. Zároveň udělám všechno pro to, abych přesvědčil zdejší obyvatele, aby se k ní postavili nikoli zády, ale čelem,“ řekl.