První zájemce o dotaci dorazil rovných 25 hodin před začátkem přijímání žádostí. Dveře ke krajskému zastupitelskému sálu se otevřely v úterý krátce po třinácté hodině. Což se stalo hned předmětem nelibosti některých čekajících.
„První lidé přišli hned po ránu, ale úředníci je až do jedné nechali čekat na mrazu. Já čekal jen hodinu, ale promrzl jsem fest,“ prozradil jeden z čekatelů na kotlíkovou dotaci.
Samotný zájem překvapil i úředníky, kteří alespoň narychlo otevřeli foyer. Krátce po osmé hodině večerní se už v prostorech krajského úřadu tísnilo přes 150 lidí.
„Kdy už přijedeš? Jsem unavená, potřebuji vystřídat,“ volala jedna z žen svému muži. „Tohle jsem už zažil. Takhle jsem si vystál simsona a barevnou televizi,“ svěřil se venku na vzduchu Honza z Nejdku. „Nedá se tam dýchat, ani tam nechoďte,“ přidal radu důchodce.
„Sto padesát devět. Dostane se na mě?“ ptal se sám sebe procházející muž, který mířil na cigaretu a telefonát, aby se poradil se svou ženou, jestli má čekat. Lidé nenechali nic náhodě a krom jídla a pití si skoro každý přinesl vlastní židli. „Kdo ji má, ten bydlí,“ vysvětlil Petr ze Žluticka.
Čekatelé si sami očíslovali lístečky
V davu už přitom bylo cítit napětí. Kvůli jeho zmírnění kdosi vymyslel, že pořadí, ve kterém přišli, stvrdí narychlo vyrobenými očíslovanými lístečky. „Jsme přece slušní lidé, budeme dodržovat pořadí podle obdržených papírků. Kdo je pro?“ snažil se ukočírovat atmosféru jeden z čekajících.
„Dneska zavřu v devět. Ale zítra dorazím netradičně okolo čtvrté ráno, aby měli lidi co k snídani,“ svěřila se v úterý večer prodavačka Ivana. „Na zdraví,“ vykřikne trojice mužů a přiťuknou si třemi lahvovými plzněmi.
Stále se zvyšující počet čekatelů už přeplnil všechny prostory. Proto museli úředníci sáhnout k nečekanému kroku. Otevřeli jednací sál krajského zastupitelstva. Místo, kde jindy rozhodují politici o budoucnosti kraje, tak pro úterní noc bude patřit desítkám spáčů.
„Je tam čerstvě vymalováno, prosím opatrně, ať nemusíme znovu,“ snažila se příval davu do nových prostor zklidnit jedna z úřednic.
Na místě vyhrazeném pro kuřáky bylo stále plno. „Slyšel jsem, že sem někdo přišel bez žádosti a teď na tom vydělává. Každý totiž může mít deset žádostí,“ popisuje jeden z kuřáků svou domněnku.
A zvěst o překupníkovi doslova spustila bouři. „Kdo to je. Kolik za to chce?“ vykřikne jeden muž z davu, ale tím jen odstartoval řetězovou reakci. „Každý si může podat deset žádostí. Tohle nejde ovlivnit,“ uvedla mluvčí krajského úřadu Jana Pavlíková.
Noc pomohly přetrpět knihy, časopisy i spánek
Krátce po šesté ráno u cigarety debatovali Michal a Míra z Teplé. „Máme pořadové číslo 234, tak jsme zvědaví. Nebyli jsme tu od noci, dorazili jsme ve čtyři ráno,“ upřesnili.
Před sedmou hodinou už byla pětice úřednic připravena na vyřizování žádostí. „Počítáme, že zvládneme odbavit 100 žádostí za hodinu,“ řekla mluvčí úřadu. Podle ní se celá noc obešla bez jakýkoliv problémů.
„Nonstop tu byla ochranka a také úředníci, kteří pomáhali a vysvětlovali vše potřebné. Zařídili jsme i vodu a čaj. Musíme říci, že jsme za lidskou vstřícnost čekajících velice rádi,“ dodala Pavlíková.
První čekatel a zároveň první šťastný z tolik očekávaného razítka byl Milan Bindzar z Mariánských Lázní, a to hned krátce po sedmé ráno.
„Jsem rád, že to mám za sebou. Noc proběhla v klidu a musím pochválit i přístup úředníků a jejich servis. Moc jsem to neprožíval, o této dotaci jsem se dozvěděl deset dní předem. Teď pojedu do Prahy na veletrh, co se týče topení a kotlů, takže se tam chystám nasát inspiraci na tepelné čerpadlo,“ řekl Bundzar.
Ten ve frontě strávil 25 hodin a ráno měl zřetelné kruhy pod očima.
