K tomu, aby se dostala z domu do auta, totiž potřebuje osobní asistenci. Tato služba však v Aši chybí.
„Nejprve mi pomáhal můj syn. Ten však začal studovat vysokou školu. Poté moje kamarádka Lucie Poláková a její studenti z Vyšší odborné školy v Chebu. Studenti však postupně odcházeli a já jsem stále častěji musela řešit, jak se dostat do auta, abych mohla odjet do práce. Přitom nejde jen o to překonat tři schody z chodby na chodník a dostat se do vozu. Hlavně v zimě potřebuji očistit skla a případně odházet sníh před autem, abych mohla vůbec vyjet,“ vysvětluje Zdeňka.
Její příběh se dostal i na radnici, k rukám starosty Aše Dalibora Blažka a velitele strážníků Richarda Kosíka.
„Snažili jsme se to řešit. Každé ráno k domu přišla hlídka a paní Zdeňce pomohla do vozu. Jenže po dvou měsících jsme zjistili, že nám strážníci chybí jinde, třeba před školami. Městská policie má svoje úkoly, které musí plnit. A mezi ně osobní asistence nepatří,“ konstatuje Kosík, kterému ale osud Zdeňky nebyl lhostejný. Oslovil proto s žádostí o pomoc ašské baptisty. A tady narazil na úrodnou půdu.
„Nechci zatím nic hodnotit ani se chlubit, vždyť to děláme zatím jen asi tři týdny,“ skromně namítá kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Aš Alois Boháček, který si vzal péči o Zdeňku za své a každé ráno, když odjíždí do práce, a odpoledne, když se z práce vrací, je jí k ruce.
Plánuje, že do pomoci zapojí větší počet lidí z jednoty baptistů, kteří by se v pomoci střídali. „Oslovím některé z našich mužů, je to fyzicky náročné. A pokud v zimě napadne sníh, člověk se při odklízení a přípravě auta k vyjetí pěkně zapotí,“ vysvětluje.
Ideálním řešením je osobní asistence
Pomoci chtěli i lidé z ašské pečovatelské služby. Ale jsou zde zaměstnané pouze ženy, které přenášení Zdeňky fyzicky nezvládnou. „Zjistili jsme, že to skutečně nejde. Dvě naše zaměstnankyně poté skončily na neschopence kvůli problémům se zády. Navíc tyto služby nejsou v dikci pečovatelské služby, ale osobní asistence. A ta v Aši skutečně není,“ uvádí vedoucí služby Šárka Bodorová.
Ta pomoc pro paní Zdeňku hledala i v Chebu. „Oslovili jsme s žádostí o pomoc chebský spolek Joker, který může osobní asistenci nabídnout, ale ti se k nám nemají jak dostat.“
V Aši není nikdo, kdo by službu osobní asistence provozoval. „Nejsou lidi. Navzdory tomu, že je v Chebu Vyšší odborná škola, která studenty pro tuto profesi připravuje. Mzdy jsou v této oblasti nízké, a tak tahle práce mladé lidi neláká,“ vysvětluje Bodorová.
Pro Zdeňku to znamená izolaci od společnosti. „Jsem šťastná, že se díky Richardu Kosíkovi a Aloisi Boháčkovi dostanu alespoň do práce v Chebu, kde jsem zaměstnaná jako personalistka ve firmě Marketa Remone. Naštěstí mi vycházejí vstříc a všestranně mi pomáhají i co se týče úpravy pracovní doby.“
Ale vyjet si do Chebu do kina nebo do divadla? Nebo navštívit kamarádky v Karlových Varech? Nemyslitelné.
„Řešením by byla osobní asistence. Ráda bych si tuto službu zaplatila, ale v Aši nemám šanci,“ doplňuje Zdeňka. V případě, že nebude Alois Boháček ani nikdo z jeho pomocníků v dosahu, přijedou Zdeňce opět pomoci strážníci.
