Nemocný vozíčkář miluje modely aut. Prosí o pomoc se svou sbírkou

Jednadvacetiletý David Hodan je odkázaný nejen na invalidní vozík, ale i na domácí plicní ventilátor. Jedinou zábavou, kterou ve svém stavu zvládá, je sbírání modelů aut.

Postižený vozíčkář s jedním z modelů | foto: David Hodan

S neobvyklou prosbou se obrátil na redakci iDNES.cz David Hodan, který se odmalička potýká s neuropatií, která ho připoutala na vozík. "Nerušíte někdo starou sbírku? Než aby skončila v popelnici, mohli byste mi věnovat některý z modelů?" dal by se shrnout obsah jeho vzkazu.

Aktivní to nevzdávají

Plzeňák Hodan je dnes vlastně celebritou. Už v roce 2004 se ještě jako žák základní školy setkal s tehdejším generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem. Ten tehdy Hodana navštívil v základní škole.

Hnutí Na vlastních nohou, známé spíše jako Stonožka, zorganizovalo tehdy v průběhu summitu NATO literární soutěž na téma Co bych dělal, kdybych byl generálním tajemníkem NATO. Stovky "stonožkových" dětí z celé České republiky napsaly eseje. Ale vyhrál právě David Hodan (viz článek o tom, jak probíhalo setkání Robertsona s Hodanem).

Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech. Davidovi Hodanovi se po několika letech nemoc zkomplikovala silným zápalem plic, dnes je odkázán na plicní ventilátor. Kvůli zhoršení zdravotního stavu dokonce nemohl ani dodělat střední školu.

Původně studoval elektrotechniku, ale když se nemoc rozvinula, přešel na poštovní školu. Jenže pak se přidal zmíněný zápal plic, a to znamenalo konec studia a začátek finančně náročné léčby.

Teprve v okamžiku, kdy dostal ventilátor, mohl začít žít alespoň trochu "normální" život. Východiskem z nudy a tísnivých myšlenek na nemoc se mu stalo sběratelství. Vybral si autíčka.

Jaký je David Hodan

David Hodan má tisíce zájmů, možná ale ještě nepřišel na to, co si vybere jako životní povolání. Zatím bojuje se základními problémy souvisejícími s jeho nemocí. V jeho plánech do budoucna se nelze zcela vyznat.

Psal jste, že kvůli ventilátoru nemůžete telefonovat. Jakým způsobem tedy komunikujete třeba doma?
Občas je to horši, ale pořád to jde. Místo mluvení vydávám jen jakési sípání, někdy ani to ne, takže pak zbývá jedině odezírat.

Jak se žije s ventilátorem?
Sice trochu omezeně, ale žít s ním je pohoda. Odpojit? To nejde. Po krátké chvilce mi vyletí tlak a přestávám vnímat okolí.

Co bude dál? Zajímáte se o počítače, automobily a další obory.
Počítače a jazyky určitě, pak právě auta, ale zajímám se i o kinematografii, zvláště pak dabing. A do budoucna? Uvidíme, co mi život ještě připraví, zatím se snažím žít tím, co právě je. Dříve jsem také cestoval, třeba se k tomu zas vrátim.

Jak dlouho sbíráte modýlky? Kolik jich máte?
Od šestnácti let, takže skoro šest let. Přesný počet nevím, ale neni jich mnoho.

Oslovoval jste i další média s podobnou žádostí?
Ano, například na Garáži Autorevue mi pomohli tak, že jsem si mohl pořídit přenosnou odsávačku hlenů z dýchacích cest. Jinde mě naopak hrubě napadli, jeden nejmenovaný člověk všude píše, že jsem lhář a podobně. Lidé jsou různí.

A co modely, poslal někdo něco?
Ano, pár lidí se našlo.

Nejsem podvodník, hájí se

"Je to jeden z mála koníčků, kterému se mohu věnovat i se svým postižením. Auta nesbírám na kšeft, ale protože mě baví. Jenže mě v současné době živí maminka a kvůli drahé léčbě se mi sbírka moc nerozrůstá," popisuje problém, se kterým se obrátil na redakci. Doufá, že tak vyvrátí pochybnosti, které v době podvodných zpráv, zahlcujících e-mailové schránky, nutně každého napadnou.

Prosí proto, zda by někdo – pokud právě náhodou ruší sbírku nebo její část – nebyl ochoten přenechat mu některý z modelů. "Zaměřuji se na všechna měřítka a všechny značky civilních aut, zvláště pak na veterány, škodovky, tatry a ostatní "komunistická" auta, která brázdila a občas ještě brázdí naše cesty," vysvětluje svůj sběratelský záběr.

Fotografie jeho sbírky a kontakt najdete na Hodanových internetových stránkách, komunikovat se sběratelem můžete i na jeho Facebookové stránce.

Co je C-M-T

Choroba Charcot-Marie-Tooth neboli CMT je nejobvyklejší dědičná neuropatie, která postihuje zhruba čtyři tisíce Čechů. U pacientů s CMT se postupně zhoršuje hybnost dolních (a posléze i horních) končetin jako následek poškození jejich periferních nervů. Svaly na končetinách slábnou, protože postižené nervy je dostatečně nestimulují. Navíc dochází i ke zhoršování funkce senzorických nervů, zprostredkovávajících vnímání bolesti, doteku, hluboké citlivosti atd. Na rozdíl od svalových dystrofií, pri nichž je postižena svalová tkáň, choroba CMT postihuje nervy, které svaly zásobují. CMT není smrtelné onemocnění a nijak nezkracuje očekávanou délku života.

Jedním z prvních znaků je obvykle vysoce klenutá noha. Při další progresi onemocnění se objevují strukturální deformity nohou. Vzniká tzv. pes cavus s kladívkovitými prsty na nohou. Poměrně časté je i přepadávání nohy a podvrtnutí kotníku. Postupující oslabování svalů vede k problémům v chůzi, běhu a udržování rovnováhy. Přepadávání nohy způsobuje zakopávání, kterému se pacienti brání tím, že při chůzi vysoko zvedají kolena. U některých pacientů se svalová slabost může objevit i na úrovni stehen.