Chlapec se vyučil slévačem a po večerech vystudoval na výbornou průmyslovku. Zahořel pro letadla a dostal se do leteckého učiliště. Vzal si zdravotní sestru Valju, s níž měl dvě děti. Létal jako stíhač na severu Ruska.
Začátkem roku 1960 prošel přísnými lékařskými kontrolami a byl zařazen do dvacítky budoucích kapitánů vesmíru. Ve Hvězdném Městečku u Moskvy pro ně vybudovali základnu. Patřil mezi nejlepší kandidáty. Proto ho velitelé vybrali k první návštěvě kosmu.
Nejlepší sovětský velvyslanec
Startoval jako nadporučík, vrátil se jako major. Byl usměvavý, přátelský, ochotný a stal se miláčkem celého světa.
Gagarin v Československu Rozhovor Jurije Gagarina a Karla Pacnera Jurije Gagarina jsem litoval. Když jsem s ním v létě 1966 dělal v Karlových Varech rozhovor, seděl přede mnou uštvaný člověk, který mechanicky, jakoby naučeně, odpovídal na mé otázky. Bez úsměvu a bez zájmu, jenom tím plnil svou povinnost, kterou mu někdo z nadřízených zařadil do programu. Byl v Československu na dovolené, ale místo odpočinku ho nejrůznější funkcionáři honili po besedách v továrnách a úřadech, na obědy a večeře. Rozhovor s ním domluvil přes různé zprostředkovatele šéfredaktor Mladé fronty Miroslav Jelínek, žádný jiný český novinář tehdy s prvním kosmonautem nemluvil. Měl jsem potíž vymyslet pro něho rafinované otázky, které mu jiní novináři v mnoha zemích, jimiž projížděl, nedali, ale neuspěl jsem. Na všechny bez zaváhání odpověděl, byť někdy vyhýbavě, když jsem chtěl vědět, jestli Sověti chtějí poslat své lidi na Měsíc. |
Jako vyslanec dobré vůle navštívil desítky zemí, hostili ho prezidenti, králové a královny, dávali mu nejvyšší vyznamenání. A tenhle prostý ruský kluk uměl mluvit s hlavami celého světa, měl přirozenou inteligenci. I doma ho povyšovali a zahrnovali funkcemi.
Ovšem na druhé straně s ním sovětští politici a generálové manipulovali. Stále musel navštěvovat továrny, školy a laboratoře, kde jako kolovrátek vyprávěl o svém průkopnickém letu, i když jeho kolegové mezitím pobývali ve vesmíru už celé dny. Musel se věnovat neznámým funkcionářům, kteří si ho předávali jako loutku. Byl z toho unavený a rozmrzelý, ale musel se stále usmívat: byl přece sovětským velvyslancem.
Jedině mezi kamarády kosmonauty se nemusel přetvařovat. Rád s nimi popíjel, dokonce i za volant svého auta si občas sedl lehce opilý. Dopravních policistů se bát nemusel, každý mu salutoval. Ale do práce chodil střízlivý, na to dbal.
Na nosítkách na stranický sjezd
Třebaže byl ženatý, líbila se mu jiná děvčata. Nicméně hned první pokus o flirt mohl skončit tragicky. V září 1961 odpočíval s dalšími členy oddílu kosmonautů v sanatoriu ve městě Foros na Krymu. Jurij se choval k Valje povýšeně, zapomínal na ni, sláva mu stoupla do hlavy.
Okouzlila ho mladičká zdravotní sestra Anna. Když jeden večer odešla do svého pokoje, vytratil se za ní. Našel ji v posteli, kde si četla knihu. Chtěl ji políbit, když na zamčené dveře někdo zaklepal – Valja. Gagarin se vrhl na balkón a seskočil dolů. Čelem se udeřil o obrubník a zůstal ležet. Okolo jeho hlavy se rozlévala kaluž krve.
Lékaři ošetřili zranění na obličeji a sešili mu tržnou ránu nad obočím. Měli strach, jestli neutrpěl otřes mozku. Proto mu nařídili klid na lůžku. V nemocnici musí zůstat měsíc.
Jeho nezdařený flirt přešel Nikita Chruščov pousmáním, bral to chlapsky. Chtěl ho mít jako slavnostního hosta na sjezdu komunistické strany. Proto nařídil, aby kosmonauta přivezli na zasedání v lehátku, třebaže on byl natolik fit, že mohl sám chodit. Nějakou chvíli směl hovořit s delegáty. Náplast na čele, která skrývala ránu, vysvětlovali malou lží: "Kosmonaut nesl malou dcerku, zakopl, a aby se jí nic nestalo, upadl s ní v náručí." Brzy ho odvezli zpátky.
Tento incident Gagarina z jeho eskapád úplně nevyléčil. Dál popíjel s kamarády a jezdil přiopilý v Moskvě, ale s milostnými avantýrami skončil, třebaže k nim měl mnoho příležitostí. Některé západní filmové hvězdy se mu doslova nabízely. Když byl doma, Valja se ho snažila střežit, ale to vyvolávalo domácí hromobití.
Obelhávání hrdiny
Gagarin se chtěl vrátit do vesmíru. Třebaže se scházel s nejvyššími funkcionáři Kremlu, nikdo mu nechtěl vyhovět. Každá kosmická výprava byla pokusem, který mohl skončit smrtí. A hrdinu tam pouštět nemohli.
Nějak ho ukonejšit museli. V roce 1963 mu navrhli: "Vrať se do tréninku, a jakmile budeš dobře vycvičen, zařadíme tě do posádky."
Avšak nikdo to nemyslel vážně. Jenom Gagarin věřil, že se znovu podívá do vesmíru. Proto ho žralo, když některé kamarády jmenovali do posádek, kdežto jeho jméno stále nepřicházelo v úvahu.
Začal obcházet nadřízené a žádal je o zařazení. Slyšel nejrůznější výmluvy. Nakonec ho určili za náhradníka velitele zkušebního Sojuzu 1 Vladimíra Komarova. Současně dostali velitelé příkaz: "Musíte to zařídit tak, aby nikdy neletěl."
Chlácholení prvního kosmonauta tedy pokračovalo.
Když 23. dubna 1967 Komarov odstartoval, seděl Gagarin na kosmodromu Bajkonur v řídícím bunkru. Měl radost – teď bude podle pravidel velet příští lodi on. Avšak Sojuz 1 postihlo tolik vážných poruch, že musel jít hned druhý den na přistání, které se nezdařilo, a kosmonaut zahynul.
K sedmému výročí svého letu, 12. dubna 1968, měl být Gagarin povýšen na generála a jmenován náčelníkem Střediska pro výcvik kosmonautů. Avšak dva týdny před tím zahynul. (více o jeho smrti v tomto článku)
Klukovský vzor
Jurij Gagarin patří mezi nejznámější lidi 20. století. V šedesátých letech se stal vzorem pro mnoho kluků, a to v Sovětském svazu, ve Spojených státech i u nás. Den jeho startu byl vyhlášen Dnem kosmonautiky.
Do muzea ve Hvězdném Městečku u Moskvy vozí ruské cestovní kanceláře a úřady zahraniční turisty a hosty, přijíždějí tam rovněž zástupy ruských školáků. V jednom ze sálů si mohou prohlédnout Gagarinovy osobní doklady a jeho pracovnu, jak vypadala ve výcvikovém středisku.
8. dubna 2011 |
