Zatímco jedni jej hodnotí jako zdařilý příklad moderní architektury, jiní si na objekt z rudě natřeného kovu a skla nemohou zvyknout.
„Kdo si pamatuje staré nádraží, dá mi za pravdu, že modernizovat bylo třeba. Ale tohle se mi ani trochu nelíbí,“ otevřeně říká Jana Stadlerová, která pod přístřeškem nového terminálu čeká na spojení do Františkových Lázní.
Kromě futuristických tvarů centrální budovy, která stojí na ostrůvku uprostřed plochy terminálu, jí vadí i to, že hned vedle chátrají bez využití volné prostory chebského nádraží.
„Bohužel, už na začátku projektu se nepovedla spolupráce s Českými drahami,“ vysvětluje náměstek hejtmana Petr Navrátil. „Začalo se v době, kdy dráhy chtěly z nádražních prostor vytvořit centrum nákupů a služeb. Proto jsme tehdy se žádostí na využití vlakového nádraží neuspěli.“
Stříšky před deštěm neochrání
Novému terminálu místní vytýkají také nedostatečné zastřešení. Pokud při dešti fouká, vysoké stříšky cestující před kapkami vody neochrání. Poněkud zvláštně působí i upozornění na každém z vysokých ocelových nosníků, aby se jich lidé za bouřky nedotýkali.
„Je to nezvyklé, ale byl jsem ujištěn, že žádné nebezpečí nehrozí. Za celou dobu provozu se nic nestalo, a to je nedaleko nádraží a elektrické troleje, které blesky přitahují,“ mírní obavy Navrátil.
Šestiboká moderní stavba s nástupišti a odstavnou plochou pro autobusy nahradila původní terminál, který v sousedství vlakového nádraží vyrostl v šedesátých letech minulého století. Projekt za více než sto milionů korun pokryla z dvaadevadesáti procent dotace z ROP Severozápad.
