„Na nominaci Kynžvartské daguerrotypie se v současné době pracuje, aby mohla být předložena v příštím cyklu kandidatur,“ uvedla mluvčí Ministerstva kultury Helena Markusová.
Jejím autorem je sám vynálezce metody Louis Jacques Mandé Daguerre, který na jednom z nejstarších fotografických obrazů zachytil motiv svého uměleckého ateliéru. Do konce března příštího roku má dílo ze zámku Kynžvart zapůjčeno Národní technické muzeum, je však možné, že se na západ Čech ještě nějakou dobu nepodívá.
„Kynžvartská daguerrotypie je v Národním technickém muzeu umístěna v rámci stálé expozice Fotografický ateliér, kde představuje nejvzácnější exponát. Není proto pochyb, že bude mít Národní technické muzeum zájem o prodloužení výpůjčky i po tomto datu,“ uvedl kastelán zámku Kynžvart Miloš Říha.
Vzácnost se na západ Čech dostala coby Daguerrův dar rakouskému kancléři Metternichovi, jehož rodině kynžvartské panství patřilo. Legendární politik ji zařadil do svého zámeckého muzea a na zadní stranu si poznamenal, že mu Daguerre toto dílo věnoval dokonce ještě před zveřejněním svého objevu.
V Kynžvartu mají i vzácné zátiší
Ačkoli v kynžvartském depozitáři leží i další daguerrotypie, z nichž jedna zachycuje pohled na ještě rozestavěný zámek, právě zátiší z uměleckého ateliéru je díky Metternichově poznámce, paspartě obrazu a zachovalosti tou nejvzácnější.
Až se daguerrotypie vrátí zpět, kynžvartský zámek, který patří pod správu Národního památkového ústavu, by ji rád návštěvníkům ukázal. Vyžaduje však speciální umístění v bezpečnostní vitríně s kontrolovaným prostředím, takže přímo v Metternichově kabinetu kuriozit ji vystavit nelze.
„Připravujeme ale třetí návštěvnický okruh Klenotnice na zámku, který bude určen nejvzácnějším exponátům, jako je právě daguerrotypie nebo numizmatická sbírka,“ uvedl kastelán.
Daguerrovo dílo, které našlo v Kynžvartu svůj domov, má natolik mimořádnou hodnotu, že bylo v září 2005 prohlášeno za národní kulturní památku.
Česká republika má zatím čtyři položky zapsané v registru UNESCO Paměť světa, který vznikl v devadesátých letech minulého století a sdružuje nejvzácnější položky dokumentárního dědictví světového významu. Ten však není přímo součástí Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.
Tři z nich jsou sbírkami Národní knihovny České republiky. Loni se k nim přidala ještě Sbírka českých a slovenských samizdatových periodik z let 1948 až 1989.
Letos se o zápis společné česko-francouzské nominace ucházejí Světelné pantomimy Emila Reynauda. Národní technické muzeum vlastní šestnáct filmových políček jedné z nich.
