Protože na dvoře překáží a musí se s ním občas šíbovat, tak se na pískovcovém Stalinovi tu a tam něco otluče. Generalissima ale čekají lepší časy. Opět k němu budou vzhlížet davy. Ve skanzenu.
Po pádu režimu v listopadu 1989 leželo sousoší Stalina v bedně, která skončila zahrabaná v garáži lázeňských lesů. Stejně jako pískovcový Klement Gottwald a bronzový Lenin. Jejich cena je podle znaleckého posudku více než čtyři miliony.
„Bedny jsme vyndali z garáží. Sochy se přesouvají, takže se na nich někdy něco utrhne a ulomí,“ řekl jeden z pracovníků Lázeňských lesů reportérovi MF DNES. Vzpomínal přitom jak před dvěma lety přijela do Březové skupina mladých Rusů. K nohám tři metry vysokého Lenina turisté pietně položili květiny a uctili památku vůdce světového proletariátu. Nyní má Lenin u nohou piliny, které navály ze sila.
Pískovcového Stalina s pionýrem nahlodává počasí, bronzový Lenin vydrží klidně několik staletí - pokud jej nikdo nepřetaví na kov. Zatím tomu brání autorská práva, která mají dědici sochaře Karla Kuneše. A také vysoká cena, odhadovaná podle odborného posudku na 2,5 milionu korun.
Kléma stojí čelem k plotu, jako na hanbě
Květiny lidé Klementu Gottwaldovi kladli za totality u příležitosti výročí takzvaného Vítězného února, což byl komunistický převrat v roce 1948. Nyní stojí čelem k plotu jako na hanbě. Zdálky to vypadá, jako kdyby vykonával malou potřebu. Stalin nic takového dělat nemůže, protože mu chybí ruka v zápěstí. A druhou má zasunutou do saka vojenské uniformy.
Tento hendikep však diktátorovi nabrání, aby se přestěhoval na čestnější místo. „Čekáme, až se zlepší počasí a na našem pozemku nebudeme mít bláto,“ řekl Jan Soukup z Ležnice u Horního Slavkova. S manželkou už dříve požádal karlovarský magistrát o zapůjčení sochy. Stane se součástí interaktivní zemědělské expozice ze života našich předků.
Tak daleko od věci socha nebude. Stalin totiž na 1. máje 1930 nařídil pod hrozbou dalšího hladomoru povinnou kolektivizaci a likvidaci dvou milionů kulaků s rodinami jako společenské třídy. A kolektivizaci a likvidaci kulaků zažili lidé v padesátých letech i u nás.
Radní schválili výpůjčku Stalina do roku 2020. Součástí výpůjční smlouvy bylo ošetření autorských práv na užití sochy pro výstavu.
„Kdyby se pro Stalina, Lenina a Gottwalda našlo jiné místo než na dvoře v Březové, bylo by to rozumnější. Stále je to kus historie,“ myslí si technicko-hospodářská pracovnice Lázeňských lesů Karlovy Vary Věra Bartůňková, která je členkou karlovarského a krajského zastupitelstva za KSČM.
Rovněž ředitele Lázeňských lesů Karlovy Vary Evžena Krejčího mrzí, že sochy v provozovně překážejí. „Je hloupé, aby sochy státníků ležely mezi dřevem. Jsou totiž součástí historie.“
Podle komunistky Evy Valjentové, která zastupuje karlovarského hejtmana po jeho rezignaci, mají symboly totality své opodstatnění.
„Věci nejsou jen černobílé. Jakékoliv víře ubližují fanatici a vyčůránkové. Nejsem vyznavačka symbolů. Někomu ale pomáhají sochy najít pocit, že někam patří,“ myslí si politička, která je jednou z adeptek na uvolněnou funkci hejtmana. To, že jsou státníci odloženi u plotu, vůbec netušila.
