Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Cesta za svobodou skončila v komunistických lágrech

  17:36
Bývalí političtí vězni, kteří v nelidských podmínkách dřeli v komunistických lágrech, se o víkendu na Karlovarsku setkali na každoroční vzpomínkové akci Jáchymovské peklo.
Jáchymovské peklo se letos konalo již po šestadvacáté. Bývalý politický vězeň...

Jáchymovské peklo se letos konalo již po šestadvacáté. Bývalý politický vězeň Bedřich Jonáš před obelisky symbolizujícími pracovní lágry na Jáchymovsku. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Zima, špína, hlad, nemoci, únava. To jsou slova, která vytanou na mysli třiaosmdesátiletého Bedřicha Jonáše ze Staré Hutě u Dobříše pokaždé, když si vzpomene na Jáchymov. V letech 1951 až 1952 totiž zde - v nechvalně proslulých komunistických lágrech - strávil 14 měsíců svého tehdy mladého života.

Postupně prošel lágry se vzletnými jmény Bratrství, Svornost, Rovnost, Nikolaj a Barbora. Na stejná místa se vrací i dnes, patří totiž k pravidelným návštěvníkům akce Konfederace politických vězňů Jáchymovské peklo.

V květnu roku 1951 se Bedřich Jonáš společně s přáteli Karlem Mackem a Láďou Tomanem pokusili ilegálně opustit republiku. Na cestu za svobodou si vybrali prostor Libá - Dubina na Ašsku.

Hlídce Pohraniční stráže neunikli

„Vše jsme měli dobře připravené. Jenomže zdržení na cestě zapříčinilo, že jsme k čáře přišli až po rozednění. A i když jsme se snažili hranici překročit v místě krytém stromy, hlídce Pohraniční stráže jsme neunikli,“ vzpomíná Bedřich Jonáš na okamžiky, kdy se nad jeho hlavou ze skalního ostrohu ozvalo „Stůj! Ruce vzhůru!“.

Po zadržení je čekal kolotoč výslechů. Nejdřív je měli „v prádle“ pohraničníci, pak je předali agentům komunistické StB. Z cel se v té době dostali jen za hezkého počasí. A jen proto, aby venku pracovali.

Soud vynesl tvrdý verdikt

V půli července je všechny předvedli před soud. Verdikt zněl jasně: Jonáš 14 měsíců nepodmíněně, Macko 16 měsíců nepodmíněně a Toman, coby nejstarší, si vyslechl trest nejpřísnější. Rok a půl.

Bedřich Jonáš společně s Karlem Mackem skončili v Jáchymově. „Nejdřív nás převezli do tábora Bratrství. Tam nám sdělili, že budeme fárat do dolů. Seznámili nás s prací horníka, vybavili nás muklovskými hadry a po třech dnech jsme putovali na Svornost,“ říká mukl, tedy muž určený k likvidaci.

Ani na Svornosti se ovšem Bedřich Jonáš pod zem nedostal. Zdržel se zde jenom tři dny. Další štace: Rovnost.

„Z Rovnosti nás vozili na důl Nikolaj, kde jsme pracovali na povrchu. Po měsíci nás opět stěhovali, tentokrát na Barboru,“ pokračuje v líčení vězeňského života pamětník.

Vězni měli hlad, a tak kradli chleba

Na Barboře se poprvé dostal pod zem. Pro devatenáctiletého kluka, který v té době vážil 48 kilo, byla práce na šachtě utrpením. Proto se také stal takzvaným neplničem. Nedokázal splnit stanovenou normu, proto také dostával menší porce jídla.

Vězni hlad řešili po svém. Jak mohli, jídlo kradli. „Když jsme například fasovali proviant, čekali jsme, až se dozorce otočí a šup, bochník chleba letěl do trávy. A my pak hodovali,“ s hořkým úsměvem líčí jednu ze strastí života v lágru Jonáš.

Když někdo neplnil, musel po práci ještě na brigádu. A i tam se občas dalo něco k snědku sehnat. Když Bedřich Jonáš s kolegou uklízel místní služebnu SNB, objevil pod postelí batoh plný margarínu.

„Provianťák asi přilepšoval své rodině. A my jsme si každý strčili za košili dvě kostky náhražkového másla. Jen jsme se modlili, aby nás nešacovali,“ říká Jonáš. Tresty i za mnohem menší prohřešky byly totiž velmi nepříjemné.

Dvě stě dřepů a pak korekce

Bedřich Jonáš za celou dobu svého trestu dostal dva. Poprvé za to, že navštívil na sousedním baráku kamaráda z Dobříše, což se nesmělo.

„Na stanici jsem pak musel dělat sto dřepů. Pěkně s předpaženýma rukama a nahlas počítat. Když jsem skončil, normálně jsem se postavil, a čekal. Bachař prý, jestli vím, co se dělá. Netušil jsem. A tak jsem dřepoval znovu. Když jsem dokončil druhou stovku dřepů, uvědomil jsem si, že musím nahlásit splnění rozkazu. Teprve pak byl bachař spokojený,“ vzpomíná někdejší mukl.

Druhý trest přišel, aniž by věděl za co. Neví to dodnes. Ale na týden strávený v korekci, což byl betonový bunkr postavený proti oknu velitele tábora, jen tak nezapomene.

„Asi za to mohla moje prostořekost. Někdo mě asi udal, že jsem měl řeči. Když se mě například někdo zeptal: „Pálil jsi?“ (myšlen odstřel v dole, pozn. autor) odpověděl jsem: „Jo, dvakrát. Jednou na díle a podruhé Rudé právo!“

Zapomenout? Odpustit? Nelze!

Na svobodu se Bedřich Jonáš dostal 21. července 1952. Vzhledem k tomu, že odmítl spolupráci s StB, dostal na výběr buď doly, nebo hutě. Jelikož byl z Příbramska, vybral si šachtu.

Jáchymovské peklo

Akci pořádá Konfederace politických vězňů jako připomínku osudu někdejších muklů v komunistických uranových dolech v okolí Jáchymova.

Letos se uskutečnil 26. ročník této vzpomínkové akce.

Komunistické lágry, v nichž pracovali političtí vězni, připomínají obelisky před kostelem sv. Jáchyma. Na každém z nich je jméno jednoho z lágrů.

V minulosti navštívili Jáchymovské peklo všichni významní čeští politici včetně prezidentů Václava Havla a Václava Klause.

Současný prezident Miloš Zeman při jedné z návštěv Karlovarského kraje vyjádřil myšlenku, že by se těžba uranu v Jáchymově mohla obnovit.

Teprve po několika letech mohl začít pracovat v oboru, ve kterém se vyučil. Tedy jako chemik. Říká se, že čas zahojí všechny rány. Pro lidi, kteří zažili hrůzy komunistických lágrů, ovšem toto pořekadlo neplatí.

„Nikdy nedokážu zapomenout a nikdy jim to neodpustím,“ řekl na adresu představitelů tehdejšího režimu Bedřich Jonáš.

A ve stejném duchu mluvili i oficiální hosté 26. Jáchymovského pekla. To navštívila například ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová či tradičně místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka.

„Zasloužíte si, aby nikdo z vás nebyl zapomenut. Musíme učit další generace o vašich osudech v komunistických lágrech,“ vzkázala bývalým muklům Karla Šlechtová, jejíž rodina rovněž komunistickou persekuci zažila.

  • Nejčtenější

Vybral jsem si být chudý, ale šťastný, říká chovatel obrů s něžnou duší

1. května 2024  9:13

Když se mu narodil syn s postižením, hledal Bohumil Stránský cestu, jak pomoci. A do rodiny pořídil...

Svépomocí už 21 let opravuje historickou usedlost. Často stylem pokus omyl, říká

29. dubna 2024

Premium Při příjezdu do Valče na Karlovarsku si mohou turisté u silnice všimnout šipky, která láká k...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Řidiči opět projedou po mostech na Karlovarsku, ze kterých utekli stavbaři

25. dubna 2024  14:25

Téměř s rok a půl dlouhým zpožděním oproti původnímu plánu začaly motoristům sloužit dva mosty přes...

Na co zírá mašinfíra: S chebským Hurvínkem po nejzápadnější trati v Česku

28. dubna 2024

Dnes se svezeme po nejzápadnější dráze v České republice. Kdysi vedla až do Německa, od roku 1945...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Místo dvou lvů jen jeden. Minerálka Magnesia po jedenácti letech mění logo

26. dubna 2024

Značka minerální vody Magnesia patřící do portfolia nápojářského gigantu Mattoni 1873 po jedenácti...

Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí

2. května 2024  18:56

Ve čtvrtek odpoledne najel osobní vlak u Skalné na Chebsku do spadlého stromu a částečně vykolejil....

V Mariánských Lázních opět zpívá fontána, letos však jen do konce srpna

2. května 2024  12:03

Do nové sezony vkročila poslední dubnový večer Zpívající fontána v Mariánských Lázních. Letos bude...

ROP severozápad přinesl regionu miliardy korun a také spoustu problémů

2. května 2024

Evropské dotace v Karlovarském kraji zaplatily dálnici D6, obchvaty měst i vybavení nemocnic....

Vybral jsem si být chudý, ale šťastný, říká chovatel obrů s něžnou duší

1. května 2024  9:13

Když se mu narodil syn s postižením, hledal Bohumil Stránský cestu, jak pomoci. A do rodiny pořídil...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Do Bolívie jsem odešla kvůli smrti rodičů, přiznala sestra Romana Vojtka

Mladší sestra herce Romana Vojtka (52) Edita Vojtková (49) je módní návrhářkou a žije v Bolívii. Do zahraničí odešla...