Chebské dvorky odlišuje podle ředitele pořádající Galerie 4 Zbyňka Illka od jiných festivalů právě prolínání několika žánrů. „Myslím si, že festival jako takový je unikátní sám o sobě. Letos jsem vystavovali 213 autorů s více než dvanácti sty exponáty,“ říká.
Když je festival unikátní, setkal jste se někdy s tím, že by ho Chebu nějaké jiné město závidělo?
Přímo takhle ne, ale podle toho, že dnes sem jezdí lidé z celé republiky, myslím, že to pro ně má určitou zajímavost a že je to láká. Samozřejmě víme, že existují třeba Kladenské dvorky, nicméně festivalů, kde je tato multižánrovost, není mnoho.
Chebské dvorky 2015. Spoluorganizátor festivalu a šéf Galerie 4 Zbyněk Illek.
Kam se Chebské dvorky oproti prvnímu ročníku posunuly?
Posunuly se hlavně v počtu vystavujících, protože na začátku jich byla zhruba polovina. Také se změnily v tom, že některé už nejsou nebo jsou upraveny tak, že nevyhovují festivalu. Ale zase se objevily nové, takže jejich počet zůstává zhruba stejný
Jak to vypadá, když je vybíráte pro festival?
Výběr je daný možnostmi vystavovat. Jsou dvorky, kde je to možné jenom na panelech, nemůže se vystavovat na zdech domů, zase na druhou stranu musím říct, že když město rekonstruuje některé zdi nebo průchody a podobně, tak nám do zdiva vkládá dřevěné lišty, na které my potom můžeme tlouct hřebíky a věšet na ně obrazy.
To je chebské specifikum, že už při rekonstrukcích se počítá s festivalem?
Ano.
A podle čeho vybíráte umělce?
Vyhledáváme na výstavách, v katalogu nebo na internetu zajímavé autory, oslovujeme je a někteří se nám hlásí sami. Ti zase předkládají svoje webové stránky, katalogy a podobně a podle nich vybíráme kolekci.
Jste na ně přísní?
Jsou tady dvorky, které jsou věnovány spíše profesionální práci nebo umělcům a jsou tady i ty, které vybíráme sice také, ale nabízejí práce amatérů. Donedávna jsme tady měli dvorek, kam kdo přišel, mohl pověsit co chtěl. Nicméně už je natolik opravený, že se v něm nedá vystavovat. Tak vlastně skončila tato možnost.
Dvorky mají své stálice, ať už jde o divadelní nebo fotografické skupiny, které na ně jezdí několik let. Pozorujete u nich vývoj?
Tam je posun opravdu asi největší, protože mnoho skupin se účastní prohlídky dvorků, která se koná v březnu. Vyberou si dvorek a svou výstavu už koncipují přímo pro něj. Je vidět, že nápaditost je velká a instalace jsou velice zajímavé. V tomto případě bych mohl jmenovat třeba letošní expozici Paličatých nebo K. O. K. F. O. T. z Karlových Varů. Jejich instalace patří na dvorcích vždycky k tomu nejlepšímu, co se skupin týče.
Co když o jeden dvorek projeví zájem více skupin?
Musejí se domluvit mezi sebou. Většinou jsou ale tolerantní, takže k hádkám ani pranicím nedochází.
Kam by měl v budoucnu festival směřovat?
Od začátku prodělal vývoj. Prvotní záměr byl takový, že se na Chebských dvorcích budou zároveň s vystavovanými exponáty konat drobné koncerty, pouliční divadlo a tak dále a vše se bude rozprostírat na co největším počtu dvorků. V určité době, kdy jsme dramaturgii nedělali sami, se začalo stávat, že pozvání dostávaly velké kapely, takže se to soustředilo na hlavní scénu a vlastně najednou muzika byla jen na dvou nebo třech dvorcích. Stejně tak i divadlo. Letošní ročník jsme se zase vrátili trochu zpátky ke kořenům a téměř všude se dělo něco.
