Vavříny na různých soutěžích včetně těch mezinárodních nyní sbírá nejmladší z rodu, šestadvacetiletý Jakub.
„Lepit modely jsem začal ještě dřív, než jsem chodil do školy. Začal jsem v pěti letech,“ říká Jakub Kaplan.
S dědou Michaelem má kromě lásky k plastikovým modelům společnou ještě jednu věc. Úplně první model, který oba slepili, byl Spitfire. Jenom děda Kaplan zvolil trochu netradičnější materiál.
„Bylo to v době, kdy plastikové modely ještě nebyly tak rozšířené. A tak jsem si model letadla v měřítku 1:50 postavil ze dřeva. V Anglii, kam jsem jej přivezl ukázat, z toho byli docela šokovaní,“ vzpomíná na své modelářské začátky Michael Kaplan.
K letadlům si odskočí vždy, když se potřebuje uklidnit
Zatímco děda se věnuje převážně modelům letadel, vnuk „zakotvil“ u techniky pozemní. Pod jeho rukama vznikají buldozery, bagry, ale i vojenská technika. „K letadlům si odskočím vždy, když se potřebuju uklidnit. A Spitfire se díky tomu, že to byl můj první model, stal mou srdeční záležitostí,“ říká Jakub.
Povídat si s plastikovými modeláři je pro někoho, kdo technice moc nerozumí, těžké. Jejich vyprávění je prošpikované odbornými termíny a jmény letadel, která laikům nic neřeknou. Ale také osobními vzpomínkami.
Michael Kaplan jako mladý chodil na chebské letiště, kde se seznámil s jedním neodsunutým Němcem. Ten mu vyprávěl, jak to na letišti vypadalo za války. Že tam byla rozebraná letadla na opravu a vedle nich modeláři pouštěli své výtvory.
„Už tehdy jsem si říkal, že bych to jednou chtěl udělat jako dioráma. Dostal jsem se k němu až po letech,“ svěřuje se předseda mariánskolázeňského modelářského klubu.
Právě dioráma, které se váže k dětství svého tvůrce, bylo k vidění na letošním ročníku soutěžní výstavy O pohár Mariánských Lázní. Jenomže i přes kvalitu zpracování nemohli Michael Kaplan ani jeho vnuk Jakub počítat s cenami. Jejich modely byly nesoutěžní.
Spočítat, kolik si Kaplanovi přivezli cen z různých soutěží včetně neoficiálního mistrovství světa v Anglii, je těžké. Mariánskolázeňští modeláři jako skupina získali snad všechno, co získat mohli. A jednou v této tradici bude pokračovat i potomek Jakuba Kaplana. „Chtěl bych, aby se moje dítě modelařině věnovalo. Je to skvělý koníček,“ přiznává.
Proti by určitě nebyla ani jeho partnerka Magdalena Jánošíková. Ta Jakuba na soutěžích zpočátku jenom doprovázela, časem se stala členkou mariánskolázeňského klubu a teď postupně přičichává i k modelařině.
„Koupila jsem si figurky, které představují maďarské šlechtice z 19. století,“ naznačuje Magdalena směr, kterým se jednou ve světě plastikových modelářů bude ubírat. „Jakub mě nakazil,“ dodává se smíchem.
