Terénní pracovníci také zaznamenali, že v Chebu na ulici žijí i lidé z Polska, Německa nebo Slovenska. Drtivá většina bezdomovců je závislá na drogách či alkoholu.
„Za dobu trvání projektu už naši lidé oslovili více než tři stovky bezdomovců. Z toho jen necelých sedm desítek opakovaně. Tito lidé však často migrují mezi městy, někteří už získali ubytování, jiní jsou ve vězení. Proto si myslíme, že skutečný počet lidí bez domova na území města je kolem dvou stovek,“ odhadl chebský místostarosta Pavel Hojda.
Wolkerova ulice ožívá, stahují se sem lidé bez domova
Podle jeho slov průzkum odhalil, že bezdomovci se z bývalého kláštera milosrdných sester na Spáleništi, z areálu kasáren na Zlatém vrchu a z ruin v Májové přesunuli ponejvíce do Wolkerovy ulice.
„Čtvrtina oslovených přiznala, že tu pravidelně nocuje,“ uvedl místostarosta s tím, že další část bezdomovců využívá noclehárnu a zbytek spí, kde se naskytne příležitost.
Pro osobní hygienu většina využívá denní nízkoprahové centrum. Část se myje v noclehárně či K-centru, zbytek zamíří na záchodky na nádraží či do větších nákupních center. Právě odsud se před dvěma lety rozšířila mezi běžnou populací epidemie žloutenky.
Převažují lidé do 40 let
Průzkum také ukázal, že věk lidí, žijících na ulici, se snižuje. Zatímco v minulých letech to byli spíše starší muži, v současné době je v Chebu nejvíce lidí bez domova ve věku do 40 let. Velká část uvádí, že je na ulici více jak devět let.
„Čím déle je ten člověk bez domova, tím horší je jeho fyzický i duševní stav. Lidé neví, jaký je den, ani to, kolik let už vlastně na ulici žijí,“ dodal Hojda.
Nejčastějšími příčinami, proč skončili na ulici, je ztráta domova kvůli drogám nebo alkoholu. Následuje nezaměstnanost a neplacení nájmu, dluhy, exekuce. V Chebu pomáhá bezdomovcům především katolická charita, která provozuje noclehárnu a útočiště Betlém.
Průzkum zjistil, že tito lidé o nabízené pomoci vědí. Vyhledávají zejména možnost pobýt nějaký čas v teple nebo se zde vyspat a umýt. Často si také v tamním šatníku pořídí čisté ošacení či boty. Na otázku, zda potřebují s něčím pomoci, však většina odpověděla záporně.
