„Když začal platit nouzový režim, tak jsem najednou zjistil, že ulice v lázeňském centru jsou prázdné, nikde nejsou lidé nebo zaparkovaná auta. Chci proto vyfotit všechny ulice a domy v centru,“ říká David Kurc.
Rozhodl se prostě zdokumentovat stav Mariánských Lázní v roce 2020 v době, kdy se ve městě doslova zastavil život. Domy fotí nejen z ulice, ale pokud se mu to podaří, tak i z vnitřních traktů.
„Tady jsem doslova objevil úplně jiné Mariánské Lázně. Je to takový svět sám pro sebe, ve kterém se zastavil čas. Některé dvorky se nejspíše za posledních sto let nijak nezměnily a mají svou tajemnou krásu. Je na nich vidět stavební vývoj města.
Poznáte tady klasicismus, pozdější romantismus, novorenesanci, novobaroko či krásnou secesi,“ popisuje své objevy Kurc. Někde se zachovaly i nejrůznější stavební detaily od různých vlysů a ornamentů, přes nejrůznější sochy a sošky až po kovářské detaily na schodištích a podobně.
Koronavirus v Karlovarském kraji |
„Nejhorší pak je, když uprostřed podobné krásy stojí kůlna stlučená z materiálu, který byl zrovna při ruce, nebo neomítnutá garáž z cementových tvárnic,“ povzdechl si fotograf.
Podobnému projektu se David Kurc věnoval už jednou. Na přelomu 80. a 90. let nafotil stejná zákoutí a život ve městě. Snímky mohli lidé vidět třeba v muzeu. Často se mluví o tom, že řada budov v Mariánských Lázních je v dezolátním stavu.
„Ano, jsou tady a není jich málo, ale na druhou stranu je jich také spousta opravených. Pamatuji si, jak jsem před 30 lety fotil oprýskané provlhlé domky v okolí Sněžky, dnes jsou nádherně opravené,“ tvrdí.
Změnil se i přístup místních obyvatel k focení. Dříve jim to bylo jedno. „Dnes se zajímají, co a proč tam fotím, když jim to vysvětlím, tak se jim můj nápad líbí, a někdy mě pustí i do míst, kam bych se jinak nedostal.“
Ulice města už brázdí zhruba měsíc. To se ještě všichni drželi doma. „Poslední dva týdny je ale vidět a cítit změna. Je hezké počasí, lidé vycházejí stále častěji ven. Před měsícem měl každý roušku, dnes se spousta lidí, hlavně na okraji města, snaží chodit bez ní,“ tvrdí Kurc.
Nošení roušky mu už nevadí, protikoronavirová opatření mu ale komplikují život jinak. „Začal jsem si brát z domova svačiny, teď už to není jako dřív, že se někde na něco dobrého zastavím,“ vysvětluje.
Když je dobré počasí, vydrží v terénu třeba i pět hodin v kuse. „Záleží na světle, ráno chodím na jednu stranu města, večer zase na druhou, záleží na tom, kam svítí slunce,“ usmívá se. Zdokumentovanou už má velkou část města.
„Překvapil mne třeba rozsah, v jakém se kácí stromy kolem Hameliky, dozvěděl jsem se ale, že jsou napadené kůrovcem.“
V současné době už má nafoceno šest desítek ulic, hlavně z horní části města. A mezitím si pro sebe vymyslel další úkol. „Narazil jsem na jeden starý článek od pana Richarda Švandrlíka (mariánskolázeňský patriot, publicista a historik, zemřel v roce 2016 - pozn. red.). Ten si dal v roce 2000 práci a spočítal, že je v Mariánských Lázních 141 věžiček. To je můj úkol do dalších let. Prostě je musím podle jeho soupisu najít a vyfotit. Jen doufám, že za těch dvacet let některé z nich nezmizely a třeba se mi podaří najít takovou, o které ani pan Švandrlík nevěděl.“
