„Letošní ročník je v podstatě kompletně připravený. Čekal jen na spuštění,“ říká ředitel novorolské přehlídky Jiří Švec.
Jak dlouho dopředu festival připravujete?
Festival připravuji přibližně rok a čtvrt před plánovaným termínem. Je tedy zajímavé například řešit ročník 2019 a zároveň se už připravovat na rok 2020. Letos je uvažování o dalším Rock iN Rollu v roce 2021 „okořeněno” stávající virovou situací nejen v České republice.
Jiří Švec
|
Napadlo vás, že může taková situace nastat i u nás?
Zprávy o nákaze v Číně jsem zaregistroval poprvé v prosinci. V té době mě ani v nejhorším snu nenapadlo, a to mám sny ohledně Rock iN Rollu často velice živé, že bych musel v dubnu řešit podobné problémy. Doufal jsem, respektive věřil jsem, že virus Čína podchytí. Nás zachytil nouzový stav vlastně těsně před vypuštěním naplánované reklamní kampaně.
Vstupenky na letošní ročník pořád nabízíte v předprodeji. Znamená to, že jste optimisté?
Spíš se snažíme nebýt pesimisté. Určitá část kampaně jede dál, ale jedná se o pro nás méně finančně nákladnou cestu, kterou můžeme zastavit až v poslední chvíli. Kromě toho bychom v případě, že nám stát a okolnosti dovolí festival uspořádat, neradi přišli o fanoušky, kterým můžeme letošní ročník představovat i v těchto dnech. Předprodej je samozřejmě také v běhu, nicméně jeho využívání je momentálně pochopitelně v podstatě na nule, což nás připravuje o velkou část příjmů, které byly určené právě na organizaci festivalu, nákupy a kampaň, na kterou už nemalé náklady padly.
Co ti, kteří už mají lístek koupený?
Lidé, kteří lístek již zakoupili, o své peníze nepřijdou. Budeme samozřejmě rádi, když se fanoušci rozhodnou podpořit Rock iN Roll ve stávající situaci a vstupné za zrušený ročník nebudou požadovat zpět. Jsme ale připraveni peníze vrátit a proplatit všechny vstupenky.
Řada organizátorů už jarní a některé letní akce zrušila či přesunula na později...
Teď jsou celoroční přípravy v podstatě ve fázi napjatého očekávání, co s onou prací bude. Slovo „nevím“ se stalo mým denním chlebem a očekávám vyjádření z vyšších míst, která prozatím používají očividně stejný denní chléb jako já. Proto momentálně volíme variantu čekání na Godota, kdy odsouváme rozhodnutí, co nejdále to jde. Pro mě je nejzazším termínem pro rozhodnutí konec května, kdy buď musíme spustit i venkovní kampaň, která momentálně postrádá smysl, nebo ročník přesunout, či úplně zrušit.
S jakými bezpečnostními opatřeními by podle vás mělo festival na konci léta ještě smysl pořádat?
To si prozatím neumím představit. Řešíme spoustu variant, ale kdyby měla hygienická pravidla narušovat podstatu Rock iN Rollu, nemělo by asi smysl jej za každou cenu držet ve stávajícím termínu. Náš festival byl vždycky založený na svobodném setkávání lidí, přátelské atmosféře a skvělé hudbě.
A kdyby lidé museli mít například roušky?
Pokud bude v době řádného termínu Rock iN Rollu platit ještě například nařízení o rouškách, nedovedu si dost dobře představit, jakým způsobem budeme zajišťovat dodržování tohoto nařízení. Pro mě osobně není problém nosit ve společnosti roušku, ale neumím si představit muzikanty na pódiu s rouškami.
Lidé chodí na Rock iN Roll i za dobrým tankovým pivem, které se přes roušku špatně saje. Někde jsem četl, že je teoretická šance pořádat festival bez alkoholu. Vzhledem k tomu, že prodej občerstvení tvoří zhruba čtvrtinu našich příjmů, bylo by to pro nás těžké K. O. I kdyby byl festival povolený v normálním měřítku, budu zvažovat jeho uspořádání z důvodu bezpečnosti našich návštěvníků a zaměstnanců. V případě, že budou platit ještě jiná omezení, řešíme variantu uskutečnění letošního ročníku v menším měřítku. Po dohodě je možná i tato varianta, ale prozatím opět odpovídám, že nevím.
Přineslo by odložení festivalu ještě další a větší ztráty?
Nechci být pesimistou, ale obávám se, že by to pro nás znamenalo velké problémy. Jednalo by se o zrušení veškerých smluv s našimi partnery, které jsou podepsané pro letošní ročník. Většina z partnerů naštěstí stojí za námi a snaží se nás podpořit v našich rozhodnutích. Některé firmy bohužel spolupráci již ukončily z důvodu vyhlížející ekonomické krize. Velké ztráty pociťujeme už teď. Například ze všech podepsaných smluv ohledně sponzoringu jsme již zaplatili DPH.
Po jednáních s některými kapelami není ani jisté, že vystoupí u nás v roce 2021, protože už mají dojednané jiné závazky. Naše záloha, kterou jsme měli připravenou na horší časy, padla na loňský ročník, kdy nás přímo v den konání festivalu zaskočila velká bouřka. Dalším faktorem je strach. Nevíme, jak zareagují v červenci fanoušci na možnost sejít se v tak velkém počtu. Vše je tedy v jednání, ale je to jako hasit dům postavený z papíru, který někdo ještě k tomu polil benzinem.
Kapelu máte i vy sám. Jaká je v ní nyní nálada?
S klukama z Loudek jsme se bohužel dlouho neviděli. Myslím ale, že kluci s nastalou situací bojují statečně. Jistě řeší spoustu problémů, ale určitě je řeší s obratností sobě vlastní. Teď se snažíme nahrávat si navzájem nové písně a každý k nim přidá to své. Vzhledem k tomu, že se nemůžeme vidět, je to ale práce zdlouhavá a postrádající velkou část radosti, tedy společného hraní. S naším bubeníkem Martinem Sovou alias Fóglem se například zapojujeme do kampaně s názvem Zachraň pivo.
Pandemie koronaviru zřejmě poznamená řadu oblastí, nejen ekonomiku. Bude jednou z nich i kultura, nebo za čas pojede vše dál?
Je otázka, jak hodně času bude kultura potřebovat. Musím říct, že jsem i potěšený tím, že kultura znovu dokázala, že je nepostradatelnou. Vytvářejí se různé kampaně na pomoc potřebným, virtuálních přenosů je víc než dílů leckterého špatného seriálu a umělci hrají, kde se dá, vyjma seniorských domů - pro naše nejstarší hrají pouze pod okny. Myslím, že se dá na stávající situaci najít i několik pozitivních přínosů.
U těch ekonomických otázek se obávám, že nenajdeme nejspíš žádnou dobrou zprávu, a pro kulturu, která byla šikanovaná už před krizí, to bude určitě velká zkouška. V Západočeském divadle v Chebu s kolegy stále zkoušíme inscenaci Odysseus, aby se po uvolnění opatření mohla tolik potřebná zábava a odreagování pro diváky opět rozjet. A to ať už uvnitř divadla, anebo venku pod širým nebem. Hraní pro oživení prázdných karlovarských ulic připravuji také s Pouličním divadlem Viktora Braunreitera. Situace se nyní mění každým dnem a my se musíme snažit neustále přizpůsobit poptávce a možnostem. Věřím, že diváci si k nám cestu opět najdou.
Co by podle vás mohlo kultuře pomoct nejvíce?
Lidé. Vím, že je to trochu fádní odpověď, ale je v ní i naděje a já jsem rád, že můžu náš rozhovor uzavřít trochu pozitivně. Nešlo si totiž nevšimnout, kolika lidem setkávání při kulturních akcích chybí, kolik lidí se těší ven. Kolika lidem dojde, že je kultura součástí života, bez které nelze plnohodnotně existovat. Lidé, kteří šijí cizím lidem roušky. Lidé, co posílají peníze lidem, kteří je potřebují. Lidé, kteří ve svém povolání riskují vlastní zdraví. Těmto lidem není život kolem sebe lhostejný a je jich tolik, že se o kulturu obávám už jen z toho politického hlediska. To je ale už jiný příběh.
