Na začátku byla touha žít ve svobodném světě. Na konci smrt osmatřicetiletého muže, otce tří dětí. Život Gerharda Schmidta vyhasl v srpnu 1977 jen několik metrů od státní hranice mezi tehdejší ČSSR a západním Německem. Osudným se mu staly výstřely ze samopalu, které za rodinou mířící k hranicím vyslal jeden z pohraničníků. Případ se nyní, po více než čtyřiceti letech, znovu otevírá před soudem.
Do Československa se osmatřicetiletý stavební inženýr ze Stassfurtu, kde pracoval v chemickém závodě Einlagenbau, podíval už v předcházejícím roce. Jak vyplývá z vyšetřovacího spisu, na naše území se z NDR dostal začátkem září 1976 legálně. Přešel na řádné turistické povolení přes pasovou kontrolu ve Vojtanově.
Jenže krátce poté jej zadržela hlídka pohraničníků v prostoru obce Mýtina na Chebsku. Schmidt byl uvězněn a po osmi dnech předán k potrestání do tehdejší NDR.
„Okresní soud v Chebu v souvislosti s vězněním v Československu od 6. do 14. 9. 1976 Gerharda Schmidta rehabilitoval. Kauzu celé rodiny Schmidtových bude ještě tento měsíc řešit Okresní soud v Tachově. V této souvislosti bych rád připomenul, že kvůli Gerhardu Schmidtovi a několika dalším usmrceným osobám jsou trestně stíháni bývalí představitelé komunistického režimu Miloš Jakeš, Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar,“ uvedl advokát rodiny Lubomír Müller.
Případ celé rodiny ožije u soudu znovu
V Tachově tak znovu ožije případ, kdy se Gerhard Schmidt pokusil o rok později překročit hranice z ČSSR do SRN znovu. Tentokrát ale s celou rodinou. Příběh s tragickým koncem se začal psát 4. srpna 1977, kdy se Schmidtova třicetiletá manželka Brigitte Charlotte dostala do republiky spolu se sedmiletým Ingolfem a šestiletou Astrid přes přechod na Božím Daru.
Gerhard Schmidt zvolil jinou cestu. Protože se bál prozrazení, spolu s jedenáctiletým synem Thomasem za nimi přišel tajně. Všichni se sešli v obci Boží Dar, odkud odjeli přes Karlovy Vary do Mariánských Lázní. O dva dny později pokračovali směrem na Broumov. A právě tady, konkrétně u osady Jalový dvůr, se společně pokusili překonat hranice do SRN.
Krátce před osmnáctou hodinou akce začala. Z hustého lesíka, kde se všichni schovali, vyběhl Schmidt směrem k signální stěně vzdálené od lesa jen několik metrů a začal prostříhávat ostnaté dráty. Téměř ihned jej zpozoroval dvacetiletý pohraničník Milan Polčík. Z ramene strhl samopal, zakřičel stůj a rozběhl se směrem ke Schmidtovi. Ten ale nereagoval a pilně stříhal.
Za zákrok dostali pohraničníci dovolenou a hodinky
Polčík proto nejprve vystřelil do vzduchu, poté po něm vypálil ze samopalu celou dávku. Muže, jemuž se mezitím podařilo prostříhat v zátarasu dostatečně velký otvor, ale nezasáhl. Schmidt se rychle protáhl do vnitřního prostoru pohraničního pásma, kam jej hned následovala žena s dětmi. Nato se celá rodina snažila co nejrychleji dostat do přilehlého hustého lesa a zmizet.
V této chvíli už skupinku pozoroval dalekohledem ze strážní věže další pohraničník, jedenadvacetiletý vojín Vratislav Kubát. Jak uvedl, Schmidtovi utíkali lesem dolů z kopce. Protože se rodina ani po dalším varovném výstřelu nezastavila, rozhodl se Polčík použít zbraň. Zastavil, upravil si samopal a ze stoje vypálil po muži dvě rány. Tentokrát trefil. Prchající Schmidt se skácel k zemi, s umírajícím zůstala i jeho žena s dětmi.
Po několika dnech bylo v souladu s tehdy platnými zákony mrtvé tělo vydáno do NDR, policejním orgánům spřátelené země byla předána k potrestání i Schmidtova manželka s dětmi. Vojáci, jejichž zákrok tehdejší vyšetřování vyhodnotilo jako oprávněný, byli odměněni. Dostali dovolenou, „opušťák“ a hodinky.
