Letošní fotografie sice zachytila jen zadní část kočičího těla, zato však s velmi důležitým rozpoznávacím znakem. Tím je typicky široký pruhovaný ocas.
Přestože jde už o druhý důkaz o pobývání kočky divoké na tomto místě, odborníci se shodují, že nelze s určitostí potvrdit, zda jde o stejné zvíře.
Kočku zaznamenala jedna z fotopastí projektu 3Lynx, na kterém se podílí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Ochránci přírody se radují, ve Slavkovském lese už fotopast dvakrát zachytila kočku divokou. Tentokrát ale jen zadní část jejího těla.
„Zda se kočka divoká ve Slavkovském lese trvale usadila, ukáže až čas. V drtivé většině případů se u nás toto zvíře zatím podařilo zachytit na fotopast jen jednou, což ukazuje spíše na migrující jedince ze stabilních populací, jako jsou třeba v Německu. Rozmnožování v České republice zatím potvrzeno nebylo. V tomto směru je druhé pozorování na stejné lokalitě Slavkovského lesa mimořádně zajímavé. Mohlo by nasvědčovat počátkům trvalejšího výskytu, proto budeme oblast nadále sledovat,“ vysvětluje Pavel Jaška z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Slavkovský les.
Doplňuje, že v naší krajině kočka divoká žila ve větší míře do konce 18. století. Začátkem 19. století původní populace, až na ojedinělé výskyty nejasného původu, zřejmě téměř vymizela.
Opětovný výskyt kočky divoké na našem území se potvrdil právě díky fotopastem, které se staly užitečným nástrojem monitoringu volně žijících druhů živočichů. Takovým důkazem byly v roce 2011 snímky pořízené poblíž Rejštejna na Šumavě, dále v roce 2013 v Beskydech a v Doupovských horách a o rok později v Českém lese.
Zatím posledními fotoúlovky jsou právě snímky kočky divoké zachycené nad Tachovskou brázdou ve Slavkovském lese na jaře 2019 a 2020.
Kočka divoká je především noční živočich, který po velkou část dne odpočívá a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů.
V evropské kulturní krajině jí proto nejlépe vyhovují listnaté či smíšené lesy v různém stadiu vývoje, s bujnou vegetací, dobře strukturovaným lesním okrajem a množstvím mrtvého dřeva. Takových míst ale v naší krajině mnoho nezbylo.
Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde k páření vhodný protějšek vlastního druhu.
