Projekt je určen studentům i široké veřejnosti. Jeho hlavním smyslem je nejen přiblížit lidem život a dílo Komenského, ale apelovat také na hledání dobra a pocitu sounáležitosti v každé lidské bytosti.
„Jan Amos Komenský měl celoživotní sen. Toužil vidět nápravu celého lidstva. Vycházel z předpokladu, že věci lidské nejsou zcela v pořádku, ale nejsou také docela ztraceny. Celý život proto pracoval na svém stěžejním díle Obecná porada o nápravě věcí lidských, kde představil vizi a cestu k proměně společnosti. K praktické obnově přitom dle Komenského dochází prostřednictvím moudrého porozumění a správy sedmi klíčových oblastí: vzdělanost, rodina, vláda, víra, média, umění a podnikavost,“ tak zní popis projektu Komenský 2020.
Jeho cílem je seznámit českou společnost s Komenského poselstvím, předat jeho odkaz současné mladé generaci a vyzvat národ k dokončení proměny společnosti v duchu Komenského myšlenek.
K projektu se může na jeho webových stránkách připojit každý, kdo pořádá například veřejná čtení z Komenského knih, vědomostní soutěže, výstavy, rozpracovává Komenského v rámci školní výuky, vede interaktivní dílny či se k jeho odkazu jakkoli jinak veřejně vyjadřuje.
Dlouhou dobu se však k tomuto projektu nepřipojovala žádná z krajských organizací a na webových stránkách www.komensky2020.cz nebyla k nalezení žádná událost konající se v Karlovarském kraji. Právě to se rozhodla změnit Lucie Poláková z Komunitního osvětového společenství v Chebu.
„Máme už roky zapsaný spolek, který podporuje rozvoj dobrovolnictví v komunitě. Naším heslem jsou Gándhího slova – Buďme sami tou změnou, kterou chceme vidět ve světě. A podobná výzva je součástí projektu Komenský 2020 – touha po sjednání nápravy ve věcech lidských, dokončení toho, co Komenský nestihl. Když jsem se s projektem potkala v létě poprvé, napadlo mě, že to přímo souvisí s tím, co děláme. Obratem jsem oslovila koordinátorku projektu a ona mi nabídla, abych se stala jeho ambasadorkou pro Karlovarský kraj,“ popsala Lucie Poláková.
Hledání bezpečného prostoru
Bohužel posléze začala platit celorepubliková omezení kvůli pandemii koronaviru. Poláková tedy musela hledat cesty, jak akce uskutečnit v bezpečném prostoru – tedy pod širým nebem či ve virtuálním světě.
„Měla jsem spoustu plánů – veřejná čtení z Komenského knih, chtěla jsem zapojit místní školy i učitele. Jenže, pochopitelně, pak měli všichni jiné starosti. Listopad se blížil a školy pořád nebyly otevřené. Řekli jsme si tedy, že když lidé nemohou dovnitř, půjde Komenský ven a po dohodě s městskou knihovnou v Chebu jsme v ulici Obrněné brigády instalovali takzvanou Komenského Timeline – tedy velkoformátovou přenosnou výstavu s důležitými událostmi z Komenského života,“ popsala Poláková první krok zapojení do projektu.
Tím však iniciativa jejího spolku neskončila. „Dostala jsem tip, že chebští divadelníci nyní přesunuli částečně svou tvorbu do online prostoru, a jestli s nimi nechci zkusit navázat spolupráci. Tou dobou jsem měla vymyšlený námět pro jedno video. Chtěla jsem vyjádřit ideu, že každá jednotlivá dobrá věc - třeba jen nákup sousedovi seniorovi, je inspirací pro dalšího člověka, pro další dobrý skutek. Že je zapotřebí, aby se lidé na dobré skutky dívali a aby se inspirovali,“ řekla Poláková.
Komenský podle ní ve své knize mluví o nápravě člověka v sedmi různých oblastech – vzdělanost, rodina, vláda, víra, média, umění a podnikavost. „A po schůzce s uměleckým šéfem Západočeského divadla v Chebu Zdeňkem Bartošem a dramaturgyní Martinou Pokornou se ukázalo, že opravdu může videí vzniknout hned osm. Tedy sedm podle Komenského klíčových témat a jedno průvodní o dobrých skutcích,“ vysvětlila Poláková.
Cesta po stopách dobra
Červenou nití protínající všech osm dílů se stala cesta po stopách dobra v Chebu. Poláková oslovila konkrétní lidi či navrhla místa, která by ve videích měla být představena, a Západočeské divadlo v Chebu si vzalo na starost tvorbu textu a samotné natáčení.
„Spolu s dramaturgyní Martinou Pokornou jsme napsali scénáře a následně natočili osm desetiminutovek o tom, jak Komenský spolu s mladou herečkou, která si čte jeho knihu, prochází Chebem a vysvětluje, kam jsme pokročili za těch 350 let od jeho úmrtí v nápravě věcí lidských. A zjišťuje, že někde jsme třeba pokročili a někde máme stále resty a máme co dohánět, protože tak je to zkrátka v lidské povaze. Ono leccos v našem smýšlení a konání se od dob Komenského vlastně nezměnilo,“ upřesnil umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš.
Na facebookovém profilu divadla je nyní pod názvem Amos je kámoš k vidění zhruba polovina epizod, zbylé se budou postupně na internet nahrávat až do Vánoc. Role Jana Amose Komenského se chopil herec Západočeského divadla v Chebu Pavel Marek.
„Bylo to velice milé natáčení. Navíc poučné. Sám jsem si uvědomil mnoho nových poznatků – například to, že Jan Amos Komenský utekl před násilím a pronásledováním, před politickou a osobní nesvobodu, a zpátky se už nikdy nevrátil. Nikdy nezažil pocit uvolnění a v cizině zůstal až do konce života. Komenský nám všem měl co říct – a co mohl, to vyjádřil měrou vrchovatou. Byl to opravdový vzdělanec a já se před ním skláním,“ popsal herec Pavel Marek.
Malé dobro může udělat každý
Lucie Poláková doufá, že díky videím se do projektů týkajících se Komenského zapojí místní i okolní školy i jednotliví občané města.
„Moc by se nám líbilo, kdyby vznikla taková platforma s názvem Zeď dobrých skutků. Jakýsi opak Zdi nářků, navíc patrně ve virtuálním prostředí. Místo, kam by Chebané mohli dávat inspirace dobrých skutků, které jsou v možnostech každého z nás. Když se tři na dobrý skutek dívají, příště se jich pět přidá, to je naše osobní zkušenost,“ přiblížila Poláková.
„Lidé se potřebují odhodlat, inspirovat se, získat odvahu, vystoupit z komfortní zóny. Stačí, když dobrovolně půjdou třeba uklidit prostor kolem řeky či darují nenošené oblečení potřebným. Nemusíte být hned lékař bez hranic, abyste změnili vztahy světa i svoje. Malé dobro může udělat každý - tak, jak to pravil už Komenský,” uzavřela.
