Po víkendu už trenéři vědí. Nebo určitě tuší.
Sám jsem byl zvědavý, jak se to projeví na úrovni zápasů.
PONDĚLNÍ VERNEROVKAKaždé pondělí bude trenér Verner Lička ve svém sloupku komentovat dění na fotbalovém Euru.  |
Euro má být fotbalový spektákl, podívaná, na kterou se nezapomíná. A já si po víkendu říkám: Je Evropa opravdu natolik silná, aby mohla udělat divadlo pro čtyřiadvacet reprezentací? Není to příliš? Mám dojem, že ano. Přiznám se bez mučení, že při nedělním podvečerním zápase Rakouska s Makedonií jsem přepínal na tenisové finále z Roland Garros. Prostě mě ten fotbal nepřesvědčil, abych u něj zůstal.
Velmi rozumím tomu, že se počet účastníků rozšířil. Je to vyšší princip, který má přispět k rozvoji úrovně evropského fotbalu, ovšem zároveň vnímám hendikepy, které to s sebou nese. Když namixujete dva obrovské experimenty, nemusí se z toho namíchat chutný koktejl.
Čtyřiadvacet týmů? Budiž, zkusíme to. Ale k tomu ještě jedenáct různých států? To už se mi zdá příliš. Jsem přesvědčený, že tenhle model rozstrkaného mistrovství Evropy dobrý není. Nehledě na to, že část národních týmů je zvýhodněna tím, že ve skupině třikrát hraje doma, zatímco ostatní létají od čerta k ďáblu.
Nůžky už se rozevřely...
A pak je tu samotný fotbal, ve kterém prozatím naprosto dominovali favorité.
Což je škoda.
Belgičané a Italové předvedli brutální sílu a prakticky nenarazili na odpor. I reprezentace Anglie a Nizozemska byly jinde, byť to jejich těsné výsledky zkreslují. Přemýšlím, čím to bylo.
Víkendové zápasy favoritů na Euru |
Proč se Chorvaté, tak silný a zkušený mančaft, nechali v naší skupině válcovat Anglií. Dolehla na ně tíha turnaje? Nemyslím, jsou přece sebevědomí. Lekli se snad Wembley, kde byla konečně aspoň trochu normální atmosféra? Ne! Myslím, že problém je jinde. Favorit prostě neustoupil ze své cesty a soupeř tomu neuměl nebo spíš nedokázal čelit. Stejně jako Turci v pátek. Nebo pak Rusové a Ukrajinci.
I když je Euro teprve na startu, mám dojem, že nůžky mezi absolutní špičkou a lepším evropským průměrem už se rozevřely. Jistě, pořád je prostor na senzace (a určitě k nim dojde), nicméně fotbal svůj směr ukázal. Je to směr jedenadvacátého století, rok 2021.
Verner LičkaRenomovaný trenérský expert, prezident Unie českých fotbalových trenérů. Na stříbrném Euru 1996 dělal asistenta Dušanu Uhrinovi. Ještě dřív pálil za Baník Ostrava. Třikrát vyhrál ligu, dvakrát se stal nejlepším střelcem, v lize nastřílel přes 100 gólů. Má olympijské zlato z roku 1980. |
Osobně nepovažuju Turky nebo Rusy za otloukánky, ale jejich pojetí se ukázalo jako zastaralé. Ani náznakem nesplnilo nároky moderního fotbalu. Ty týmy nebyly schopné vzdorovat. Jakmile Turci proti Italům získali balon, nevěděli, co s ním. Rusové proti Belgii? Čím víc střídali, tím to bylo horší. Kdyby aspoň zkusili zoufalý pokus o zvrat, hráli vabank, kdyby se nadechli... Ne, nic.
To ani nebyl ten nechvalně známý fotbalový autobus, jak se k premiéře postavili. To byla bojácnost a neschopnost. Dnešní fotbal vychází z intenzity v přechodové fázi. Musíte být ve správném postavení, hráči bez míče se chovají naprosto automaticky. Tahle součinnost je klíčová, protože při zisku míče musíte ve vteřině přepnout do ofenzivní fáze. Plynule, naučeně, rychle, bez zádrhelů. Bylo až komické, jak třeba turecký brankář vykopával do míst, ve kterých nestál žádný jeho spoluhráč.
Všichni víme, že základem je umět hrát odzadu a vycházet ze středního bloku, ale nelze se přece zasunout dvacet metrů ke své brance a čekat na vlastní smrt. Už dávno neplatí otřepané rčení: „Zalezeme, protože proti favoritovi se nedá hrát otevřený fotbal.“ To je blud! A když mu uvěříte, máte problém, což se ukázalo o víkendu.
Za kapitána mladíček? Správná cesta
Fotbal z pravěku nemá šanci na úspěch a poražené týmy to buď pochopí, poučí se a změní svou strategii, nebo pojedou po skupině domů. Pořád mají příležitost dokázat, že se napoprvé spletly. Nám se v Anglii před pětadvaceti lety taky premiéra nepovedla, prohráli jsme s Němci a ani jsme si neškrtli. Jen ta doba se příliš srovnávat nedá.
Luka Modrič (v černém) v obklíčení anglických fotbalistů
Dnešní fotbal je daleko intenzivnější, propracovanější, rychlejší, odvážnější. Přesně to symbolizuje krok anglického trenéra Southgatea, který chtěl těsnou, ale naprosto zaslouženou výhru nad Chorvatskem potvrdit tak, že za kapitána Kanea vystřídal sedmnáctiletého Bellinghama. Tohle je ta správná cesta kupředu.
Takže resumé: ti, kteří na Euru o víkendu prohráli, prohráli po právu (nepočítám Dány, kteří po kolapsu Eriksena měli myšlenky úplně jinde než na hřišti). Ale zpátky k poraženým. Možná kalkulovali s tím, že první zápas nerozhoduje, spíš se ovšem kloním k názoru, že zapomněli přestoupit na jiný vlak a ignorovali současný trend.
Připomínali mi krásně vyleštěného veterána v historickém muzeu automobilů. Pokusili se s ním vyjet na dálnici a když chtěli přidat plyn, zjistili, že to nejde. Veterán na dálnici nepatří.
