Marcel Vlasák však v řadách městské policie pracuje prakticky od počátku. Nastoupil 1. listopadu 1992. „To datum si pamatuji velice dobře, protože dva týdny na to jsem se ženil,“ říká současný velitel.
Kdybyste měl porovnat ty skutečně dřevní doby městské policie a současnost, jak by toto srovnání dopadlo?
Na jednu stranu je doba někde jinde, technologie pokročily i lidé jako takoví se za tu dobu hodně změnili. Je to obrovský rozdíl. Právě díky technologiím se například posunula výrazně dopředu efektivita naší práce. A to je dobře. Na druhou stranu, a to je myslím problém celé společnosti, se změnil přístup lidí. Když jsme začínali, byli do toho, jak se říká, zažraní. Měli obrovskou chuť dělat naši práci.
Do vínku jsme dostali dům, na kterém byla spousta práce. Dělaly se stavební úpravy, bylo třeba vymalovat. A to dělali sami strážníci po pracovní době. Dnes je to něco nepředstavitelného. Ztratila se chuť angažovat se. Neříkám, že se k tomu tak staví všichni, ale je to obecný trend ve společnosti. Počátky naší práce byly v tomto ohledu úžasné. Z lidí byl cítit zápal. Byl v tom i kus naivity. Tehdy se věci dělaly tak, že z pohledu dnešní legislativy by už neobstály, nyní vítězí formálnost. Ale ta doba byla taková. A lidé se v ní naučili za pochodu spoustu nových věcí. Ať je to ale, jak je to, s lidmi, s nimiž pracuji dnes, se mi pracuje skvěle! Pro město odvádějí pořádný kus práce a já si jich za to vážím.
Na pozici velitele jste od roku 2000. Myslíte si, že osoba šéfa může být i vzhledem k často nepopulárním krokům v očích veřejnosti i kolegů populární?
Asi ani ne. Obecně platí, že lidé chtějí být dobře vnímáni od okolí. To je přirozené a já nejsem výjimkou. Ale faktem je, že v okamžiku, kdy pracuje s lidmi, nemůže být úplně populární. Kdyby byl, tak to není úplně dobře. Spíš si říkám, že velitel by měl být spíš než obdivován, respektován. Co se týká vztahu s veřejností, je dost lidí, kteří městskou policii vnímají pozitivně, oceňují, co dělá. Ale přece jenom jsme restriktivní složka, dáváme pokuty, a to v lidech vždy vyvolává negativní emoce. Takže si často rádi na naši adresu uleví. A mají tendenci personifikovat organizaci na osobu velitele. Takže to možná někdy v jejich myšlenkách odnesu. Ale s tím už jsem se naučil žít.
Jaké prohlášení ve vztahu k městské policii vás dokáže nejvíc naštvat?
Nedokážu říct, co přesně mě v tomto dokáže naštvat. Spíš mi často vadí forma. Nevadí mi například, že někdo prohlásí, že městská policie nestíhá nějaké kontroly. Důvody už nevidí. Ať už je to třeba personální podstav nebo fakt, že některá kontrola je neefektivní. Dokážu tedy rozumět tomu, když někdo nadává, že se něco neděje. Vadí mi ale, když je kritika v osobní rovině. A to platí asi obecně na cokoliv. Když třeba někdo řekne, že strážníci jsou blbci. To není pravda. Spousta z nich má vysoké školy, jsou erudovaní v oboru. Kritika v osobní rovině je prostě špatně.
A je naopak něco, co vás vždy potěší?
Vždy mě potěší, když si lidé dají tu práci a napíšou poděkování. Nebo zavolají. Lidé naši práci často berou jako samozřejmost. Proto je super, když si někdo uvědomí, že mu městská policie nebo konkrétní strážník pomohl, a napíše to. A takových případů je dost.
Už několikrát v našem rozhovoru padlo slovo technologie. Byla, je či bude karlovarská městská policie v něčem průkopnická?
Není to úplně technologická vychytávka, ale Karlovy Vary byly jedním z prvních měst, kde se v ulicích objevily cyklohlídky, později třeba hlídky na vozítkách Segway. Když jsme je v roce 2012 pořizovali, našli se kritici, kteří tvrdili, že se na ulicích brzy zničí. Opak je pravdou. Původní segwaye slouží stále. V letních měsících jsou úžasným pomocníkem. Moc se třeba neví, že jsme byli mezi prvními, kteří měli v autech platební terminály. Anebo notebooky, na kterých mohli strážníci pracovat přímo v terénu. Tehdy ještě offline. Doba pokročila, dnes pracují díky tabletům v reálném čase.
Když se díváte na nejrůznější americké seriály, nezávidíte trošku svým zámořským kolegům, že si v rámci své práce sáhnou i na kriminalistiku?
Nejsem až tak akčně nastavený. Navíc Amerika má úplně jinou kulturu a mentalitu. Kriminalistika je u nás parketa Policie České republiky. Což je podle mého naprosto v pořádku. My se ale dílem ke kriminalistické práci také dostaneme. Pro kluky z výkonu je dobrý adrenalin, když třeba sloví pašíka (zadrží pachatele, pozn. autora) a předají jej kolegům ze státní. Americkým kolegům tedy nezávidím. Naše práce je nastavená jinak, má i jiné poslání.
