„Vždy po několika letech jsem se do Ruska vracel, takže jsem měl možnost srovnávat jeho vývoj,“ říká. Poslední pobyt absolvoval loni na podzim. „Jedna zahraniční firma, která se z Ruska stahovala, potřebovala zajistit likvidaci medicínského materiálu. Málokomu se do země, která rozpoutala válku, chce,“ vysvětluje.
Jaký byl první dojem z města, do kterého jste se po letech vrátil?
V Jekatěrinburgu je teď o hodně víc pouličních kamer a tlampačů na sloupech. Zato o dost méně mladých mužů. Ti buď utekli, nebo jsou „zašití“ ve zbrojních továrnách koncentrovaných v uralském regionu. Restaurace nemají hosty. Lidé se stýkají mimo veřejná místa, v domácnostech. Tam hrají společenské hry a vzájemně se podporují. Libují si, jak se semkli a že společenský život je kvalitnější než před válkou. Začínají žít retro. Je to podle nich lepší než sedět v restauraci. V tom vidí Rusové jeden z plusů války. Jinak na ně doléhá převaha minusů.
Rusové mě mockrát pozvali domů. Lační po informacích z venku. Například se mě ptali, jestli v Evropě zmrzneme a jestli jíme hmyz.
