Matka se k pobodání dětí přiznala. „Je to trest přísný, nikoli však nezákonný či nepřiměřený,“ řekl předseda senátu Martin Zelenka. Čin měl podle něj velmi závažné následky. Mezi přitěžující okolnosti například patří surový způsob, jakým žena děti napadla, a důvod, ze kterého to udělala. Matce přitížilo i to, že chtěla zabít své vlastní a velmi malé děti.
Tragédie se stala loni 16. dubna odpoledne v bytě na jednom z karlovarských sídlišť, kde žena žila od ledna s partnerem a třemi malými dětmi. Právě v ten den se měla s rodinou kvůli neplacení nájmu z bytu vystěhovat.
Situaci se rozhodla matka vyřešit tím, že dvě z dětí zabije. Syna bodla pětkrát do krku, dceru devětkrát. Dívka na místě zemřela, vážně zraněný chlapec přežil. Třetí dítě, šestitýdenního chlapce, žena nezranila.
Žena se k útoku přiznala, odmítla však úkladný motiv. Uvedla, že děti milovala. Kvůli dluhům a obtížné finanční situaci rodiny zatížené insolvencí byla podle svého vyjádření ve velkém stresu a neuměla situaci řešit. Obávala se prý, že s dětmi nebude mít kam jít, nebude pro ně mít zajištění. Její obhájce Jaromír Rokusek v odvolání zpochybnil její příčetnost v době činu.
Znalci o matce uvedli, že má poruchu osobnosti, která se projevuje oslabeným smyslem pro realitu, vinu za své životní obtíže hledá u druhých, nechává se unášet svými představami a zdůrazňuje své ublíženectví. Řešení věcí odkládá, vymlouvá se, fabuluje, přitom je tvrdohlavá a sebestředná.
Podle soudu v tak zoufalé situaci nebyla
„Věděla, že ten den se bude muset vystěhovat z bytu. Při své zatvrzelosti se s tím ale nemínila smířit. Chtěla ostatním ukázat, že ona má pravdu, že ona je ten chudák, ta poškozená, nešťastná, zoufalá,“ vysvětlili znalci ženinu motivaci k děsivému činu.
Podle obhájce by její strach mohl posloužit jako omluvitelná pohnutka, což by snížilo její trestní sazbu. „Nelze se na paní obžalovanou dívat jako na úkladnou vražedkyni, ale jako na nešťastnou matku,“ prohlásil.
Podle Zelenky však nelze její pohnutku hodnotit jako obrannou, hnanou strachem. „Celé jednání zvážila,“ uvedl Zelenka. „I z tohoto se nemohlo jednat o silné rozrušení,“ prohlásil. Žena podle něj rezignovala na hledání řešení své situace a zareagovala velmi egocentricky.
Podle soudů žena v tak zoufalé situaci nebyla. Například její sestra jí nabízela volný pokoj, ve kterém může i s dětmi bydlet. Také s majiteli bytu bylo možné dále o vystěhování jednat. Podle advokáta však byla žena na všechno sama, partner jí nepomáhal. Také starost o finance nechal plně na ženě.
Chlapce zachránil příchod majitelů bytu
Žena se do bytu nastěhovala v lednu, přičemž už v březnu nezaplatila nájem. Když se majitelka o peníze přihlásila, nejdřív jí tvrdila, že zapomněla. Pak si vymyslela, že je problém s bankou, následně přestala komunikovat. Když přišla majitelka na kontrolu bytu, překvapilo ji, že místo jednoho přihlášeného dítěte v něm byly tři.
Nájemkyně lhala, že od ní odešel přítel a zablokoval jí přístup k penězům. Ženy se dohodly, že se nájemnice odstěhuje v půlce dubna, majitelka pak na žádost ženy lhůtu ještě o den prodloužila.
Když si však v osudný dubnový den majitelka s manželem přišli ve smluvený čas byt převzít, zaslechli za dveřmi dětský pláč. Dveře bytu si odemkli svými klíči.
V ložnici na posteli viděla majitelka bytu ležet ubodanou holčičku, pod topením spatřila nezraněné miminko. Obžalovaná k ní byla zády, seděla nad dalším dítětem. Dělala na něj „pšt, pšt“. „Řekla jsem: ‚Proboha, co se to stalo?‘ Ona seděla. Nereagovala. Vyběhla jsem z bytu a volala záchranku,“ řekla svědkyně.
