„S liškami je to těžké. Stačí málo a opatrná matka hned celý vrh přestěhuje jinam. Několikrát se mi stalo, že jsem objevil obsazenou noru, a když jsem tam po týdnu přišel, byla prázdná. Jindy jsem vysedával hodiny u nory, těšil jsem se na lišku, jenže pak z ní vykoukli malí jezevci,“ směje se fotograf, jehož vášní je dokumentovat divokou přírodu v kraji.
Liška jako zdravotní policie
A pro lišky má zvláštní slabost. Fotí je při zimním lovu myší, takzvaném myškování, při vyvádění mláďat, při odpočinku i jen tak, kdykoli se mu naskytne příležitost. Jako bývalý myslivec ví, že krásky v zrzavém kožíšku nemají na růžích ustláno. Většina myslivců v nich vidí škodnou a na potkání je hubí. Liška v revíru je pro ně nežádoucí.
„V přírodě není nic jen černé nebo bílé. I liška tu má své místo. Ano, je pravda, že přirozeně loví drobnou zvěř, jako jsou bažanti či zajíci. Ale už se zapomíná na to, že dospělý jedinec denně spořádá přibližně tři desítky myší či hrabošů. A co teprve, když živí mladé,“ říká fotograf a doplňuje, že rezavá krasavice funguje i jako lesní zdravotní policie. Živí se například zvířaty, která zahynula pod koly automobilů.
Norování je brutální metoda
„Chápu, že je třeba hlídat počty lišek ve volné přírodě. Co ale nedokážu pochopit je norování,“ kroutí hlavou fotograf. Tento speciální způsob lovu zahrnuje situaci, kdy myslivec do nory vpustí vycvičeného loveckého psa, který má za úkol obyvatele vyhnat. Zvířata, které pes pod zemí nezakousne, pak venku lovci zastřelí. Zákon přitom lov lišek nezakazuje ani v době, kdy mají mladé.
„Jenže když starou lišku lovec v té době střelí, liščata uhynou hlady. Takový lov je mi proti srsti. Všechna zvířata by měla být v době, kdy mají mláďata, chráněná. Rozumím tomu, že je potřeba stavy lišek kontrolovat, ale měly by se střílet například v zimě, kdy už jsou mláďata odrostlá a samostatná. Pak to je podle mě fér,“ říká bývalý myslivec.
Chráněná nejsou ani mláďata
Netají se tím, že nejen jarní lov, ale především norování liščat mu přijdou kruté a nehumánní metody, které by do dnešní doby už patřit neměly. Liška má obvykle několik nor. Jednu hlavní s mláďaty, kterých bývá od dvou do deseti. Jak velká rodina bude, záleží vždy na potravní nabídce. Ostatní nory jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.
„Právě v těchto dnech se mladá liščata vydávají prozkoumávat okolí svých domovů a hrají si. Při troše štěstí a ohromné trpělivosti je možné je i zahlédnout. Když se mi to podaří, často ani nedýchám a přeji si, aby ta chvíle trvala věčnost. Přibližně od srpna se pak letošní mláďata vydávají hledat vlastní teritoria,“ dodává Pavel Černý.
