Ochotně podává vše, co dívence spadne na zem. Rád jí nosí i hračky, které mu Alicia hází, prohřívá jí křečovitě ztuhlé svaly. A navíc nutí dívku přemýšlet.
Alicia, která trpí vrozenou vývojovou vadou, totiž kvůli svému postižení nemluví. Musela proto vymyslet, jak psa ovládat beze slov. „Sama si upravila posunky tak, aby jim pes rozuměl. Je skvělé, že objevila také řadu nových. Přišla třeba na to, že Bruceho může k sobě zavolat, když bude šustit pytlíkem od piškotů. Pro něj si navíc musí dojít do komory. A teď, vidíte? Bruce už ví, co se po něm bude chtít,“ ukazuje maminka Oldřiška Čáslavská na dívenku, která k sobě volá psa tak, že rukou tluče na podlahu.
A skutečně, Buce nejprve podá klíče a pak si k Alicii ochotně lehá. Ališa, jak dívence doma říkají, jej hned obejme a přitiskne se k němu. „Tomu se říká polohování. Pes, jehož tělesná teplota je vyšší než lidská, pomáhá prohřívat a uvolňovat svaly, které má Alicia křečovitě stažené. Hodně to pomáhá,“ říká Aliciina maminka.
Pro psa je to však náročné. Vydrží nehnutě ležet nanejvýš hodinu denně. Pak musí dobu nehybnosti vykompenzovat pohybem. I to už někdy Alicie dokáže sama zajistit při hře se svým oblíbeným parťákem.
„Už se spolu dostali tak daleko, že si i společně hrají. Alicia umí Brucemu hodit hračku a on ji s radostí nosí zpět. Dokážou se tak spolu na zahradě zabavit třeba dvacet minut, někdy i půl hodiny. Pro mne to jsou vítané chvilky volna,“ říká Aliciina maminka.
Ta oceňuje především fakt, že pes byl vycvičený přímo pro Alicii, pro její konkrétní postižení. Může ji všude doprovázet, je nekonfliktní a přátelský. „Bruceho jsme si zamilovali, je to člen rodiny. Ale říkám otevřeně, je to také starost. Je třeba jej chodit pravidelně venčit a také se doma musí častěji uklízet. Teď byl navíc Bruce nemocný. Je to poprvé za dobu, co je u nás, takže jsme s ním museli jezdit k veterináři. Ale už je v pořádku, viď?“ drbe psa za uchem a vzpomíná na dobu před deseti lety.
„Celé těhotenství probíhalo normálně. Tomu, že by bylo něco v nepořádku, nic nenasvědčovalo,“ začíná vyprávět Oldřiška Čáslavská, které se 9. listopadu před deseti lety narodila druhá dcera. Děvčátko sice neprospívalo přesně podle tabulek, rodiče se ale utěšovali tím, že nemůže být každý stejný. Když však bylo Alicii deset měsíců, přišel první epileptický záchvat. Život rodiny se poté obrátil naruby.
„Rozjel se kolotoč nejrůznějších vyšetření a testů. Výsledkem bylo, že Alicia trpí poruchou centrální nervové soustavy, epilepsií a opožděným psychomotorickým vývojem,“ vysvětluje Aliciina maminka.
Kromě toho, že Alicia téměř nemluví, má následkem svého postižení problémy s hrubou i jemnou motorikou. „Díky intenzivní logopedické, fyzioterapeutické a psychologické péči se Aliciin stav zlepšil. Hodně nám s tím pomohl a pomáhá právě Bruce. Přestože jsme si zpočátku na přítomnost psa v bytě zvykali, nyní už si život bez něj nedokážeme představit,“ dodává Oldřiška Čáslavská.
Bruceho pro Alicii vycvičili ve společnosti Pestrá společnost - psí asistence, která se zabývá bezkotcovým výcvikem asistenčních psů pro děti a dospělé se všemi druhy postižení. Na svoje poslání se tu intenzivně připravoval téměř rok. Bruce je jeden z téměř čtyřiceti psích společníků, které lidé ze společnosti vycvičili a předali lidem, kteří pomoc potřebují.
